„Kosmonauti i mořeplavci mají stejné téma: jídlo“

Třicet osm dnů se plavil docent Peter Tavel Indickým oceánem a pozoroval hosty i posádku plachetnice. Pět z necelých šesti týdnů měl mořskou nemoc, jednou přivolal vítr a zbavil se strachu. Do Olomouce se vrátil z australského Perthu se sesbíranými psychologickými daty, která nyní čeká vyhodnocení.

Výsledky předvýzkumu od rekreologa Šimona Pelikána, který se plavil přes Atlantik, ukázaly, že klinický psycholog Tavel musí na část dotazníků rezignovat. „S kolegy jsme se shodli na minimu, které musím splnit, aby byl výzkum smysluplný,“ uvedl Tavel.

Lidé, kteří se s ním nalodili, netušili, že budou předmětem pozorování a že budou celou cestu odpovídat na otázky. Nakonec tak činili dobrovolně. Kromě jednoho staršího Američana. Na začátku a na konci plavby je navíc čekal stejný dvacetistránkový dotazník a bilanční rozhovor.

Ucho a mořští vlci

Hlavní cílovou skupinou nebyla posádka, ale hosté. „Dostali před naloděním mail s pěti větami a žádostí o vyplnění dotazníku, ale v podstatě netušili, do čeho jdou,“ přiznal Tavel. On sám si nakonec dovezl hustě popsaný deník.

Jak tvrdí, celá plavba pro něj byla práce. „Sledoval jsem, jak se mění jejich emoce, vztahy, hodnocení,“ vysvětlil Tavel. Neustále se mu navíc střídalo šest hodin práce (za kormidlem, v kuchyni) a šest hodin odpočinku, což ale pro něj byla doba výzkumu. Vyplňoval dotazníky, sledoval stav zásob v baru nebo kdo s kým hovoří. Do toho měl vleklou a silnou mořskou nemoc, jakou kapitán ještě u nikoho nezažil. Ze šesti týdnů mu pět bylo velmi zle. Zvracel, měl deprese. „Jsem horolezec, byl jsem pěšky v Compostele, běhám maratony. A zradilo mě tělo. To mě překvapilo,“ řekl.

„Všichni byli poloprofíci, jen si netroufli na oceán. Já jsem byl mezi nimi úplné ucho,“ komentoval svůj status. Choroba mu ale prý získala nový, litovali ho. „Dotazníky mi vyplňovali s láskou,“ usmál se hořce Tavel, který na lodi stále stoupal v hodnocení v sociogramech. „Obdivovali mě, že jsem s nikým neměl konflikt a u všech, každý se mnou spolupracoval. Rozhovory na konci plavby byly dojemné,“ uvedl Tavel, kterého osádka označila za Magic Mana. Ke každému si našel cestu, nejsnadnější to prý bylo v případě, kdy stačila láhev whisky.

Jenom jídlo, žádný sex

V Tavelově zorném poli bylo sedmu mužů a osm žen. Věkový rozptyl 19 až 66 let. A národnostní ještě větší – Amerika, Austrálie, Skandinávie, Německo, Holandsko, Jižní Afrika. Tvořili „kontrolní skupinu“ k vzorku kosmonautů, kterým v Rusku simulovali 500 dnů podmínky letu na Mars.

„Kosmonauti měli hlavní téma hovoru jídlo. Totéž bylo na lodi. Dominantní téma všech hovorů. Kosmonauti neřešili sex a stejné to bylo na lodi. Dokonce ani partnerské páry spolu neměly na moři sex, potvrdily mi to pak v závěrečném rozhovoru,“ prohlásil Tavel.

Podle Tavela se potvrdilo to, co psychologové vědí od kosmonautů. Banální výsledky. „Nic zvláštního se nestalo, žádný hollywoodský scénář. Všechno běžné, včetně obyčejných drobných konfliktů, když někdo přišel pozdě do služby,“ popsal.

Vše opravdové

Na lodi bylo navíc vše přirozené. Nic nebylo „jako“, nic nebylo předstírané. „U kosmonautů je to smlouva. Nechali se zavřít a věděli, že jsou pozorovaní. Tady mysleli, že jedou na výlet, nevěděli, že tam bude nějaký Tavel a že budou vyplňovat dotazníky,“ konstatoval psycholog. On sám se na moři zbavil strachu. „Strach je dobrý jako varování před nebezpečím. V krizi není k ničemu, je potřeba udělat vše pro přežití,“ vysvětlil.

Tým lidí teď bude sesbíraný materiál vyhodnocovat. Výsledky chce Tavel publikovat v impaktovaných časopisech skupiny Q1.

Během Tavelovy transoceánské plavby na plachetnici Oosterschelde roztrhli tři plachty, zlomili jedno ráhno a zažili i požár na palubě. Z Mauricia do Perthu urazili 4732 námořních mil. Výzkumná plavba je společný projekt cyrilometodějské teologické fakulty a fakulty tělesné kultury. Jeho smyslem je přispět k pochopení lidské schopnosti psychické a sociální adaptace. Závěrečnou část bude tvořit přeplutí Tichého oceánu s profesorem Ivo Jiráskem.