Husovo dilema je i naším dilematem, říká Ctirad Pospíšil nad svou novou publikací

K hlubšímu zamyšlení nad životním příběhem a teologickým odkazem jedné z nejdiskutovanějších postav českých národních a duchovních dějin zve publikace profesora katedry systematické teologie a katolického teologa Ctirada V. Pospíšila Husovská dilemata. Obsáhlá monografie vydaná v roce 600. husovského jubilea zprostředkovává obraz Jana Husa v zrcadle současnosti.

Jedním z hlavních autorových záměrů byla snaha překonat zaběhlá názorová klišé a přispět k porozumění dramatu středověkého myslitele, reformátora a kazatele v kontextu doby. „Usiloval jsem o to, aby čtenář našel na relativně malém prostoru všechny důležité informace, a pak mu předkládám své zápolení o narovnání postoje k Husovi,“ přiblížil Pospíšil.

Vychází přitom z „druhého Husova života“ – z obrazů a představ, které se o Husovi formovaly během několika staletí. „V baroku, osvícenství, v obrození, za první republiky, komunismu až do dnešních dnů. Je třeba odblokovat celou řadu předsudků a ukázat mechanismy, jak vznikly,“ vysvětlil Pospíšil.

Postoj katolíků k Husově postavě byl přitom podle autora vždy dilematický. „Byli katolíci, kteří mu byli nakloněni a vnímali jej vstřícně, a pak katolíci, kteří jej spíše odsuzovali. Ten zamítavý postoj se vyvinul také jako reakce na Husa nacionalistického, případně komunistického, který byl předkládán jako sociální revolucionář. Jeho teologické učení přitom zůstávalo stranou,“ uvedl Pospíšil.

Čtenářům překládá současně dobový kontext plný palčivých krizových jevů včetně rozkladu světské a církevní autority, rozporných vztahů mezi Čechy a Němci, chudšími a bohatšími vrstvami, morových pohrom a hladomorů. „Důležitou roli sehrál také eschatologismus – očekával se konec světa a vystoupení Antikrista, což vede vždy ke zkratovému a černobílému vnímání reality,“ připomněl Pospíšil.

Nejobsažnější část knihy věnuje autor Husově eucharistické nauce. „Dnešní lidé včetně vědců si neuvědomují, že eucharistie je pro věřícího křesťana - a katolíka především - ústředním bodem jeho života. I v teologii je díkůvzdání, přijímání chleba a vína proměněných v tělo a krev Kristovu, ústřední záležitost. V této souvislosti mohu jasně doložit, že ani jedna z tezí, za které byl Hus odsouzen, se netýká eucharistie, a že byl v eucharistické nauce stoprocentně pravověrný,“ objasnil autor.

Husův zápas byl podle Pospíšila především tragickou záležitostí, kterou je třeba reflektovat včetně existenciální a spirituální roviny. Husovská dilemata předkládají veřejnosti živý a otevřený problém, který se týká i jí samé. „Je třeba si uvědomit, že Husovo dilema mezi individuálním svědomím a institucí je i naším dilematem. Snažím se ukázat, jak se to prolíná a jak sami leckdy prožíváme leccos podobného,“ zdůraznil Pospíšil. Nutné je podle něj vyhnout se extrémům glorifikace i očerňování po vzoru Palackého, že u Husa nemůžeme vše schvalovat, ale téměř vše můžeme pochopit a všemu porozumět.