Campatelli: Teologie se bez víry neobejde

Vytvoření excelentního výzkumného pracoviště pro studium a výzkum teologicko-filozofického pojetí dialogu křesťanských tradic, multikulturních hodnot Východu a Západu a sekulární společnosti v Evropě je cílem tříletého projektu zahájeném v tomto roce na Cyrilometodějské teologické fakultě. Na jeho řešení se podílí také hostující zahraniční experti, jejichž účast propojuje olomoucké pracoviště s výzkumnými institucemi ve světě.

Jednu z klíčových rolí při formování vědeckého týmu má význačná italská znalkyně vzájemných vztahů křesťanského Východu a Západu Maria Campatelli, ředitelka Teologického ateliéru kardinála Špidlíka, nově zřízeného interdisciplinárního pracoviště při Papežském východním institutu v Římě. Prostřednictvím odborných konzultací a seminářů seznamuje s novými metodologickými přístupy, navrhuje výzkumná témata a zprostředkovává kontakty s mezinárodní sítí vědecké komunity. V rámci své účasti na projektu Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu absolvovala na olomoucké fakultě svůj druhý pracovní pobyt.

Odkaz kardinála Špidlíka

Maria Campatelli se ve své vědecké práci věnuje tématům z oblasti patristické a východní teologie. Její odborný zájem se zároveň soustředí na otázky, které pokládá za ústřední články pastorace a života církve v současném světě. „Domnívám se, že pokud tradice východních církví konfrontujeme s otázkami současného světa, jsou pak tyto tradice schopné kreativně oživit plodné pastorační působení církve v západním světě,“ zdůraznila Campatelli při olomoucké přednášce.

Jako žákyně kardinála Špidlíka by v tomto směru chtěla pokračovat v jeho odkazu, kterým mění zásadně metodologický přístup k poznání křesťanské tradice Východu. „Mnozí přispěli k poznání prvků antického křesťanství, nicméně tyto objevy zůstávají bez života a vzrůstají pouze jako výsledek a předmět bádání. Kardinál Špidlík měl naproti tomu schopnost předložit nám poklady, které objevil při studiu, takovým způsobem, že jim propůjčil existenciální význam, takže mohl mnoho lidí inspirovat a pomáhat jim,“ uvedla Campatelli.

Nadmíru pomocných věd

V projektu teologické fakulty se hodlá zaměřit zejména na metodologická východiska teologie v těsném sepětí s požadavkem víry. „Technický rozměr teologie přivedl toho, kdo se jí věnuje, do náruče pomocných věd. Jejich vztah k teologii je užitečný, ba dokonce nevyhnutelný. Tyto vědy ovšem zaujaly v bádání a ve výuce nadmíru prostoru, skoro bych řekla, že ji zcela ovládly. Důsledkem je, že teologie se jakoby rozpadla. Teologie totiž, na rozdíl od všech pomocných disciplín, vyžaduje víru. Teologie bez víry prostě neexistuje,“ zdůraznila Campatelli.

Podle jejího mínění vývoj poznání v teologických disciplínách ustrnul v pojetí, které jednostranně rozvíjí především jejich analytický rozměr. „Díky tomu známe všechno, co vyplňuje prostor mezi člověkem a jeho mikrokosmem, zatímco důvod věcí nám zůstává skrytý,“ dodala Campatelli.

Projekt Institut interkulturního, mezináboženského a ekumenického výzkumu a dialogu je zaměřen na základní výzkum v několika vzájemně propojených modulech. Zahrne problematiku teologicko-filozofického pojetí dialogu, studium a výzkum tradic křesťanského Východu, kultur a tradic z okruhu abrahámovských náboženství a fenoménu multikulturality a interreligiozity i český příspěvek k mezináboženskému a ekumenickému dialogu. Řešení jednotlivých oblastí výzkumu umožní také spolupráci mladé generace vědců s renomovanými odborníky.

Garantem tříletého projektu je vedoucí katedry pastorální a spirituální teologie Pavel Ambros. Projektový tým tvoří vědečtí pracovníci a doktorandi katedry a dalších odborných pracovišť.