Sérii dramaterapeutických divadel ukončila Švédská trojka a Paradox

Bouřlivý aplaus si včera vysloužili od publika v Konviktu aktéři konverzační komedie Švédská trojka. Hra vznikla v rámci předmětu Veřejná performance, který absolvuje každý student druhého ročníku dramaterapie. Sérii šesti představení následně ukončila inscenace Paradox. 

„Dobré představení se pozná v momentě, když přestanete vnímat divadelní atributy. U Švédské trojky jsem se z profesionála stal pouhým divákem. Představení bylo skvěle vystavěno, mělo gradaci, energie neupadala. Skutečně jsem se bavil,“ řekl Martin Polínek z Ústavu speciálněpedagogických studií.

Podle něj bylo všech šest představení, která studenti odehráli během tří dnů, velmi náročných. Posluchači druhého ročníku dostali za úkol vytvořit klasické představení, aniž by měli mnoho vodítek a důkladnou přípravu. „Sledujeme tím jejich profesní růst. Zároveň se tak připravují na náročné situace, které jednou budou muset v dramaterapii i terapii zvládat. A tak je tak trochu programově vlastně házíme do vody už nyní a čekáme, co to s nimi udělá,“ vysvětlil Polínek.

Celkem 22 studentů absolvovalo v zimním semestru týdenní výcvik herectví a dramaturgie. „De facto si divadlo ale připravují sami. Je krásné, když pak můžu vidět takové představení, jakým byla Švédská trojka,“ dodal Polínek, jenž zúčastněné studenty považuje za herecky mimořádně nadané.

„Hrálo se nám výborně! Publikum nás neuvěřitelně podpořilo a my jsme si tak představení skutečně užili,“ řekla Natálie Gajdošová. Její spolužačka a divadelní kolegyně Jarmila Nováčková dodala, že do představení, které ve třech zkoušeli asi měsíc, každý vnesl něco svého. „Nyní budeme hrát až ve třetím ročníku. Měli bychom reflektovat sami sebe, náš osobnostní vývoj prostřednictvím divadelních prostředků,“ uzavřel za studenty třetí ze Švédské trojky David Kučera.

Dramaterapie je expresivně-terapeutická metoda, která používá prostředky dramatického umění. Řeší nejen individuální traumata za účelem jejich přenosu nebo přesunutí do vědomí, pracuje se znaky a metaforami, využívá stylizaci a kreativitu. Jejím základem je vědomé konání jedince.