Osmiletá bilance děkanů:
pedagogická fakulta se konsolidovala, přírodovědecká změnila myšlení

Po osmi letech opustí své děkanské pracovny Libuše Ludíková z pedagogické fakulty a Juraj Ševčík z přírodovědy. Přirozená „rotace“ akademických hodnostářů změní jejich pracovní postavení. Oba stáli v čele své fakulty po dvě funkční období a oběma jsme položili stejné otázky.

Jak budete vzpomínat na osm let svého „děkanování“?

Ludíková: Budu vzpomínat v dobrém. Bylo to sice někdy hektické, když jsme museli řešit řadu problémů, ale vždy se je vyřešit podařilo. Nakonec člověk vzpomíná na to, že se vše zvládlo, a na to horší zapomene. Měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat s týmem nejbližších kolegů, na které jsem se mohla spolehnout. To pro mě byla velká opora, vždy jsme došli ke konsenzu. Někdy jsme sice měli nějaký problém, ale nakonec mě třeba podněty kolegů, které ze začátku vypadaly trochu konfliktně, přivedly k myšlenkám, jak situaci řešit. Vždy jsme se uměli domluvit.

Ševčík: Byly dny, kdy se dařilo vše, na co se šáhlo, a také dny, kdy se nedařilo nic. Není to o osmi letech, ale o životě v dané chvíli. Vzpomínat lze i na maličkosti, které jsou zajímavé jen pro mě, a jsou věci, na které by bylo lepší zapomenout. Nejde o to, jestli jste rektor, děkan, nebo uklízečka. Jde o to, že každý má v určité chvíli svou roli v systému, a o to, aby každý dělal ve správnou chvíli to, co dělat má, a bylo to ke společnému prospěchu. Je to komplementarita systému, ze kterého nejde vytáhnout jednou cihličku, aby se nezbortil.

Jaké záměry se vám podařilo dotáhnout do konce a kde za sebou naopak necháváte nějaké resty?

Ludíková: Při mém nástupu do funkce bylo potřeba, aby se fakulta konsolidovala, posunula se dál v oblasti kvalifikačního růstu a vyjasnila se její profilace. Velkou výzvou byly nenaplněné sny fakulty – rozšíření o novou budovu. Konsolidovat fakultu se podařilo. Prošli jsme kompletní akreditací, kterou máme do roku 2016, zvýšil se kvalifikační růst pracovníků. Hodně dlouho budu asi vzpomínat na to, že se nám podařila dostavba fakulty o nový výzkumně-vzdělávací areál. Bylo to pro fakultu období nesmírně náročné, zatěžovalo to pracovníky i studenty.

Restem, jehož řešení je poměrně složité, je určitě pohled na doktorské studijní programy v oborových didaktikách. Fakulta za mého působení rozšířila počet doktorských studijních programů, a to i v cizích jazycích, tedy angličtině a ruštině. Ale nepodařilo se nám, a nedaří se to celorepublikově, akreditovat doktorské studijní programy v oborových didaktikách. Pokoušeli jsme se o to, ale pohled akreditační komise není pevný. Jednou je důležité, aby doktorský studijní program garantoval „velký vědec“, jindy to musí být „velký didaktik“. Na to jsme stále naráželi a nebyli jsme schopni tomu vyhovět.

Ševčík: Když děláte práci, která vás baví a přináší potěšení a úspěchy, se samozřejmě něco i nepovede. Je lepší pomoci někomu, aniž by o tom dotyčný věděl, než vykládat, co všechno jsem postavil. Jsem rád, že se nám povedlo změnit přemýšlení lidí a způsob práce tak, že už je v něm i zodpovědnost.

Vždycky se něco nepovede, to je život. Ale myslím, že neumíme nakládat s vlastním úspěchem, s mocí.

Co nyní profesně plánujete?

Ludíková: Konečně se vrátím na Ústav speciálněpedagogických studiích, budu se moct věnovat svým studentům v oblasti vzdělávání osob se zrakovým postižením a kombinovanými vadami. Vrátím k problematice hluchoslepoty, kterou jsem zanedbávala. Budu pracovat s doktorandy a doufám, že si vylepším své renomé v oblasti vědy, která musela v posledních osmi letech trochu stát stranou.

Ševčík: Chci být zase chemikem. Kam se za tu dobu posunula chemie, přesně nevím. Kolega Majer mě vždycky upozorňuje, že to, co chci dělat, už někde vyšlo. Ale vedoucí katedry pan profesor Lemr mi říkal, že můžu zase pracovat jako chemik a budu zase učit. Budu mít sice menší pracovnu, ale zato větší laboratoř. K děkanování jsem přišel jako slepý k houslím, v podstatě mě uchodil pan profesor Dvořák.

Budete v kontaktu s novým vedením?

Ludíková: Nový pan děkan mne požádal, abych byla proděkankou pro oblast vědy, výzkumu a doktorských studijních programů. Takže ano, budu v kontaktu s novým vedením.

Ševčík: Předávací protokol nařizuje spoustu věcí předat. Myslím, že se nikdo nebude bránit komunikaci, která je ku prospěchu věci. A bude taková, jakou budou chtít obě strany.

Jakým směrem by se podle vás měla nyní fakulta ubírat?

Ludíková: Neočekávám žádnou dramatickou změnu, fakulta se musí postupně připravit na akreditační proces v letech 2015 a 2016 a vyřešení akreditace doktorských studijních programů v oborových didaktikách. Mou snahou bude, abych fakultě pomohla rozšířit vědecko-výzkumnou oblast, zejména směrem k zahraničním projektům a multidisciplinárnímu pojetí výzkumu.

Ševčík: Chtěl bych, aby to pokračovalo, jak to je. Aby každý zůstal sám sebou, aby zůstala akademická svoboda, aby nebyl žádný imprimatur… aby všichni měli volnost a stejnou šanci.