Kristýna Tkadlecová: Muzeum není zkostnatělá instituce

Konvikt žije závěrečnými pracemi studentů katedry výtvarné výchovy. Při obhajobách se u vystavených děl scházejí jejich autoři společně s pětičlennou komisí. Po autorově prezentaci, vyjádření vedoucího i oponenta se u řady děl rozvíjejí diskuse shromážděných studentů i nově příchozích.

Mezi autory byla i Kristýna Tkadlecová, která vytvořila prototypy edukačních pomůcek pro galerii. „Jejich prostřednictvím mohou žáci získat vztah k muzeu jako k místu, které jim má co nabídnout. Muzeum není jen zkostnatělá instituce, která nabízí obrazy, ale místo, které je schopno reagovat na současné požadavky, poskytuje senzaci a zážitky sofistikovanějšími způsoby,“ prohlásila Tkadlecová.

Sadu výchovných pomůcek vytvořila Tkadlecová pro expozici Století relativity.  Je k vidění v Muzeu moderního umění jako stálá expozice výtvarného umění 20. století. Mezi pomůckami Tkadlecové jsou například puzzle kubistického obrazu, při jejichž skládání si žák uvědomí základní podstatu kubismu.

Hra přiblíží dílo

„Pomůcky mají přiblížit žákům principy, které se na dílech uplatňují. Jednoduše – hrou přibližujeme dílo. Myslím, že se to v této magisterské práci podařilo, hodnotila jsem ji na výbornou,“ shrnula vedoucí práce Petra Šobáňová. Podle ní nejsou mezi studenty didaktické závěrečné práce rozšířené. Své zastoupení získaly především s akreditací oboru Muzejní pedagogika.

Tkadlecová pracovala na závěrečné práci rok. „Vyrábění pomůcek mi zabralo hodně času. Poté jsem je musela vyzkoušet v praxi, se žáky sedmé třídy základní školy Komenium,“ doplnila.

Oponentka z Muzea umění Michaela Johnová-Čapková měla k práci Tkdlecové jen drobné výhrady. „Alespoň v některé kapitole práce bych se zabývala novými technologiemi, které se používají při zprostředkování výtvarného umění, to znamená různými mobilními aplikacemi nebo hrami, které jsou dostupné na internetových stránkách různých světových muzeí. Práci jsem však hodnotila také kladně,“ uvedla lektorka Johnová-Čapková.

Osobité učení

Obhajoby závěrečných prací jsou na katedře výtvarné výchovy každoročně veřejné, často se nad díly i rozproudí zajímavé diskuse. V rozsahu půl hodiny student svou práci nejprve prezentoval, poté vždy promlouvá vedoucí i oponent práce. Do diskuse pak vstupuje každý, kdo má zájem.

„Jsem šťastná, mám jedničku! Byla jsem před obhajobou hodně nervózní. Nyní mne čekají troje státnice. Přesto už učím na základní škole v Rapotíně. Učím výtvarnou výchovu, češtinu a na prvním stupni i prvouku a matematiku. Učit výtvarku je těžké. Jestli chcete žákům něco předat, musíte se hodně připravovat, musíte o výuce hodně přemýšlet a snažit se je co nejvíc motivovat,“ řekla Tkadlecová.

Na olomouckou katedru výtvarné výchovy bude vzpomínat jen v dobrém. Ve srovnání s výtvarkou na Masarykově univerzitě, kde Tkadlecová absolvovala bakalářské studium, je olomoucké učení podle ní osobnější, citlivější a kvalitnější.