Hudební hra pro pět občanů zaplnila atrium Konviktu

Vít Zouhar, autor Arcadi při včerejším provedení v Konviktu.
Fotogalerie: Milada Hronová
středa 3. prosince 2014, 10:17 - Text: Milada Hronová

Symbolická hudební hra Arcadi jako parafráze utopických konceptů ideálních komunit, v nichž soulad, úcta, porozumění a respekt nahradily nesrozumitelná pravidla, příkazy a omezování, zaplnila včera atrium Konviktu.

Pěti hudebníkům nabídlo dílo Arcadi možnost vyzkoušet si, do jaké míry může hudební celek fungovat s minimem pokynů. „Arcadi jsou hrou na hudební občanskou společnost. Hra na disputaci o demokratických zásadách a přirozeném fungování společnosti. Pět hudebníků v ní vytváří zvukový prostor, v němž je dáno minimum pokynů. Disputují o osmi principech. Beze slov,“ přiblížil projekt jeho autor Vít Zouhar. Před časem jej začal připravovat s  Tomášem Hanzlíkem, Jaromírem Synkem, Gabrielou Coufalovou a Šimonem Hronem.

Vít Zouhar (*1966) Hudební skladatel, muzikolog, pedagog a prorektor Univerzity Palackého. Vystudoval skladbu na JAMU v Brně a akademii v Grazu, muzikologii na Masarykově univerzitě. Habilitoval se na Ostravské univerzitě. Je autorem řady skladeb i oper, které uvedlo Národní divadlo v Praze, Teatro Ascoli Correggio či řada domácích a zahraničních festivalů.

Padesátiminutový hudební kus s historickým a filozofickým podtextem původně vznikl pro Sněmovní sál kroměřížského zámku. Právě tento prostor totiž vrátil Zouhara v myšlenkách k Accademia dell´Arcadia neboli gli Arcadi.

„Od konce 17. století je označení ‚gli Arcadi‘ spojeno s básníky, filozofy, právníky a politiky, kteří byli členy arkádské komunity nazvané Accademia dell Arcadia. Jejich záměrem byl návrat k jednoduchosti, kráse a přirozenosti inspirovaný antikou, mytologií a bukolickou atmosférou řecké Arkádie. Kroměřížský zámek využíval jako své letní sídlo kardinál Schrattenbach. Díky němu pronikala italská opera na Moravu na počátku osmnáctého století a sám Schrattenbach se patrně stýkal s kruhem arkádijců, neboť autoři oper i libretisté, které znal, byli členy Accademia dell´Arcadia,“ vysvětlil Zouhar.

Jako optimální připadlo Zouharovi téma i v souvislosti s tvorbou své opery Coronide.  „Libretista původní Coronide je totiž znám pouze pod pseudonymem ´un Pastore Arcade´, z čehož usuzuji jeho vztah k arkádijcům,“ dodal. I tato opera byla poprvé provedena v Kroměříži v roce 1731.  

Postminimalistická Arcadi vznikla jako experiment každodenního života, který je dán současností, zaplněnou pokyny, pravidly a normami. Hudebníci v ní naopak ctí přirozeně prostor každého, i prostor společný, aniž by jej museli vymezovat, aniž by k tomu potřebovali jakékoli normativy nebo definovaná pravidla.

Každý hráč má maximálně osmistránkový, nepříliš hustě popsaný part, podobný partituře. Každý ví, co dělají ostatní, a ví, co se děje kolem. Jde o jakousi symbolickou disputaci, jen místo osmi témat využívají hudebníci osm hudebních objektů. K tomu používá každý z nich několik nástrojů a svůj hlas. „Slyšíme to, cítíme to a navzájem na sebe reagujeme. Východiskem jsou patterny, smyčky, struktury, gesta jednoduché procesy. Vše je připraveno tak, aby byl dostatek prostoru pro další interakce, improvizace, dotváření,“ uvedl Zouhar.

Arcadi s podtitulem Hudební hra pro pět občanů vznikla pro 25. ročník festivalu Forfest v Kroměříži. Ještě před včerejším uvedením na olomouckém festivalu Opera Schrattenbach, se před týdnem rozezvučela i v Brně, jako součást festivalu Setkávání nové hudby Plus.

Ještě než olomoucký festival 17. prosince skončí, nabídne mimo jiné opery La Dafne v podání Národního divadla Brno, Svět podle Plinia a Strašnou travestii o těhotném starostovi.

Více ZDE.


Komentáře

Žádné komentáře

Pro vkládání komentářů je nutné se přihlásit/zaregistrovat.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani vydavatele. Redakce diskusi nemoderuje, ale vyhrazuje si právo nevhodné komentáře smazat, případně zrušit registraci.