Doktorandi vystavují: How long can It take?

Třináct studentů doktorského studijního programu Výtvarná výchova prezentuje svá díla v expozici How long can It take? Kresby, malby, fotografie a instalace je možné zhlédnout v Městském klubu Litovel.

„Lednové výstavy studentů jsou každoroční záležitostí. Letos však poprvé vystavují svá díla pouze doktorandi,“ uvedla i za kolegy Tereza Hrubá. Zhruba od roku 1999, kdy sama hledala téma pro diplomovou práci, se věnuje fotografické tvorbě v prostředí baletního zákulisí. Odtud také pocházejí její tři vystavené fotografie.

Každé fotografování je výzvou

„Nejprve mne fascinovalo úplně všechno, přišlo mi, že se dostávám do zcela uzavřeného světa. Předpokládala jsem, že téma postupně opustím, že mě přestane zajímat a nějakou dobu jsem pak i věnovala portrétům a dokumentu. Tanec mne nicméně přitahoval víc a víc, vlastně nebylo úniku. Každé focení je pro mne výzvou. Nejen po technické stránce, při focení se totiž cítím jako na lovu, ale i po stránce obsahové. V posledním roce mám však pocit, že jen a jen na něco čekám… na doktorát, na příležitost pracovat někde soustavně, na inspiraci, na mail, na zprávu, a proto jsem snímky, které v Litovli vystavuji, nazvala Bezčasí,“ vysvětlila Hrubá.

Název vznikl z neúprosnosti časového limitu  

Olomoucký doktorský studijní program Výtvarná výchova má v současné době tři absolventy. A i když se k absolutoriu další studenti teprve chystají, obor už dnes spojuje řadu významných osobností vizuálního umění.

„Délka studia podléhá přísným regulím, čas potřebný na výzkum je však u každého studenta individuální. Nedá se s přesností předem odhadnout,“ řekla doktorandka a zároveň kurátorka výstavy Monika Beková. Posluchači doktorského studijního programu se podle ní tak nacházejí v situaci, kdy na katedru přichází další skupina nováčků, aniž by odcházeli všichni studenti vyšších ročníků.  

„Právě chvíle, kdy člověk neví, jak dlouho se na katedře bude pohybovat, jak dlouho budou trvat přátelství a jak dlouho lidé budou muset navzájem spolupracovat, se stala inspirací k výstavě s názvem How long can It take?“ dodala kurátorka Beková.  

Měsíc v Litovli

Výstava obsahuje z velké části malby. Šest studentů vystavuje 19 obrazů, mezi nimiž jsou díla Magdaleny Turzové, zabývající se ve svém obrazovém cyklu ošklivostí a životem bujícím v totalitě prefabrikátu.

Výstava nabízí i malby Pavla Formana, jenž staví do kontrastu tématiku života a smrti domácích mazlíčků. Zajímavě zpracovává téma krajiny, prostoru a barvy doktorandka Kristýna Boháčová. V expozici jsou i díla Anny Ronovské, v nichž autorka řeší téma lásky a inspiruje se křesťanskou ikonografií.

Ve špercích Timoteje Blažka se pak v Městském klubu Litovel zrcadlí mediální obraz a společenský stereotyp. Jiří Sosna dokumentuje i život lidí, pohybujících se v blízkosti činných sopek na Jávě, Jolana Lažová zachycuje nalezené fragmenty textových kompozic, které staví do nových souvislostí. Konceptuální umělkyně (c) merry vychází z prostředí internetu a radí, jak polapit muže. Nekonečnou deníkovou kresbu představuje Jana Musilová, která divákovi odtajňuje část své osobní zpovědi.

Práce Lucie Tikalové vzniklé v rámci artefiletického a arteterapeutického kurzu reflektují vnitřní svět autorky a ornamenty lidového umění přetvořil do formy koláží Jiří Neděla.

Beková do expozice přispěla malbami a kresebnými kolážemi, v nichž zobrazuje jedince, kteří neustále něco hledají.

Vystavená díla je možné v Litovli vidět do 31. ledna.