Život vrcholového sportovce je nejkrásnější, říká Šárka Kašpárková

Olympijská medailistka a někdejší mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková vzpomínala včera na fakultě tělesné kultury na svoji sportovní kariéru. Společně s tyčkařem Štěpánem Janáčkem také posluchačům představili projekt Odznak všestrannosti olympijských vítězů.

Se sportovní soutěží pro žáky základních škol přišli před několika lety desetibojaři a olympijští vítězové Robert Změlík a Roman Šebrle s cílem zvýšit pohybovou aktivitu dětí. Bývalí atleti Šárka Kašpárková a Štěpán Janáček se v projektu jako i další sportovci angažují, Kašpárková má na starosti moravské kraje.

Je přitom osobou povolanou – sympatická dáma stála během své kariéry na stupních vítězů hned v několika disciplínách. První, bronzovou medaili získala ve skoku do výšky na juniorském mistrovství Evropy v roce 1989, později slavila úspěchy ve trojskoku – zlato na univerziádě v Japonsku, bronz na olympiádě v Atlantě a titul mistryně světa v roce 1997.

„Nejvíce se mi líbí ta medaile z univerziády. To černé v ní je kámen, který se těží poblíž Fukuoky, kde se konala, a oni ho tam dokázali takto krásně zakomponovat. Medaile zároveň popírá názor některých, že nejde vrcholově sportovat a studovat, jde to,“ pochlubila se Kašpárková svými nejzajímavějšími kousky z medailové kolekce. Ten poslední přibyl vloni – zlato z basketbalového mistrovství Evropy veteránů. 

Motivace: porazit sportovce z televize

Medaile záhy vystřídala prezentace Odznaku všestrannosti olympijských vítězů. Právě v jeho průběhu se totiž mohou žáci základních škol s olympioniky či dalšími úspěšnými sportovci setkat a třeba je i trumfnout. Podle patronů soutěže může jít o dobrou motivaci k pohybu a zajímavou náplň hodin tělesné výchovy.

„Děti soutěží v nepopulárních disciplínách, jakou jsou například sedy lehy nebo kliky, jsou tam také atletické disciplíny nebo třeba skákání přes švihadlo čtyřmi způsoby. Získat děti pro soutěž je ale celkem jednoduché, protože se mohou srovnávat s osobnostmi, které znají z televize a v některých disciplínách je mohou i porazit. To je velká motivace. Například Romana Šebrleho mohou hravě porazit ve švihadle, ale Šárku ne, ta to má natrénované,“ přiblížil Štěpán Janáček.

Soutěž probíhá na několika úrovních. Do okresního kola může každá škola vyslat šestnáct dětí, ty pak procházejí sítem přes krajská kola do republikového finále. Na organizaci okresního kola pro školy v olomouckém okrese se na konci dubna bude podílet právě fakulta tělesné kultury – její studenti se ujmou rolí rozhodčích či vedoucích týmů, také se postarají o doprovodný program.

Ideální zaměstnání

Posluchači v aule fakulty zhlédli i některé praktické ukázky disciplín Odznaku, jejich správného provedení a chyb, kterých se účastníci často dopouštějí. A samozřejmě nenechali si ujít možnost se obou sportovců na cokoliv zeptat. Otázky směřovaly k domnělým orgiím v olympijské vesnici, dopingu, vztahům mezi sportovcem a trenérem, došlo také na odchody z vrcholového sportu.

„Kdybych mohla, skáču dodnes. Pro mě byl konec atletické kariéry hodně těžký, život vrcholového sportovce je jeden z nejkrásnějších, které člověk může žít. Jde také o jedno z nejkrásnějších zaměstnání, děláte, co vás baví, cestujete po světě, můžete potkat spoustu zajímavých lidí,“ reagovala Kašpárková. „Protáhl jsem si mládí, ale návrat do reality je těžší, když spolužáci ze studií už měli deset let praxe za sebou,“ dodal Janáček.

Dojmy ze setkání shrnul jeden z posluchačů, student rekreologie Petr Kokošek. „Jsou to sympaťáci, působí přirozeně, i když to jsou účastníci olympiád a známé osobnosti. A myšlenka projektu se mi líbí, určitě je to pro mladé motivace do pohybu a může objevit skryté talenty,“ prohlásil Kokošek.