Vědci srovnávali pohybovou aktivitu ve městech, Olomouc je k pohybu přátelská

Významu vytváření zdravých měst pro prevenci nemocí způsobených pohybovou inaktivitou se věnuje nová studie mezinárodní sítě odborníků IPEN, kterou zveřejnil prestižní medicinský časopis The Lancet. Podle autorů, mezi kterými je i Josef Mitáš z fakulty tělesné kultury, se lidé žijící v prostředí příznivém pro pohyb hýbou až o hodinu a půl týdně více než ostatní.

Odborníci mapovali podmínky pro pohyb v okolí místa bydliště a monitorovali pohybovou aktivitu téměř sedmi tisíc lidí ve čtrnácti městech v deseti zemích. Zapojenými místy byly například belgický Gent, kolumbijská Bogota, dánský Aarhus nebo Stoke-on-Trent ve Velké Británii.

V průměru účastníci napříč všemi čtrnácti městy realizovali denně 37 minut středně zatěžující až intenzivní pohybové aktivity, což odpovídá rychlé chůzi. Nejvyšší denní průměrnou dobu pohybové aktivity, 50,1 minuty, vědci naměřili ve Wellingtonu, naopak nejnižší vykázali obyvatelé amerického Baltimoru, pouze 29,2 minuty.

„V Olomouci jako zástupci českých měst jsme zjistili druhou nejvyšší hodnotu – 47,1 minuty denně, převažuje aktivní transport do práce, chůze a cyklistika. Z tohoto srovnání vycházíme zatím dobře, na druhou stranu ovšem sledujeme postupný pokles pohybové aktivity. Je otázkou času, kdy spadneme na nižší úroveň,“ komentoval výsledky studie Mitáš.

Důležitá hustota, parky i křižovatky

Jako hlavní faktory prostředí, které vedou ke zvýšené pohybové aktivitě, odborníci identifikovali vysokou sídelní hustotu, počet a blízkost zastávek hromadné dopravy, blízkost parků a počet křižovatek.

„Čtvrti s vysokou sídelní hustotou mívají propojené ulice, obchody a služby, s větší pravděpodobností tedy lidé budou chodit do místních obchodů. Je zajímavé, že vzdálenost k nejbližší zastávce nebyla spojena s vyšší úrovní pohybové aktivity, ale počet nejbližších zastávek ano. Větší nabídka výběru zastávek by mohla znamenat, že lidé jsou ochotni dojít k další zastávce, která více vyhovuje jejich potřebám. Rovněž počet místních parků byl důležitý, protože parky nejsou pouze místem pro sport, ale také příjemným prostředím, v němž lze realizovat chodecké aktivity,“ uvedl vedoucí studie profesor James Sallis z University of California v San Diegu.

Počet křižovatek je pak důležitý proto, že rozmělňuje a zpomaluje automobilovou dopravu. „Takové prostředí je bezpečnější a vhodnější pro chůzi, která mnohdy může být i rychlejší než popojíždění v autě,“ doplnil Mitáš.

Informace pro územní plánování

Vyjmenované charakteristiky pohybově přátelského prostředí fungovaly podle vědců napříč všemi městy, což naznačuje důležitost principů územního plánování, které mohou být aplikovány mezinárodně. Využití těchto poznatků pro tvorbu zdravějších měst může mít významný dopad na zvrácení rychle rostoucí pohybové inaktivity, která je spojena s diabetem, onemocněními srdce či některými druhy rakoviny.

„Agentury pro podporu veřejného zdraví by měly, jako součást své reakce na rostoucí úroveň civilizačních nemocí, spolupracovat s odbory územního plánování, dopravy, rekreačních ploch a parků, aby se města stala pohybově přátelštějším prostředím, než je tomu dnes,“ uzavřel Sallis.

Článek shrnující výsledky studie vyšel v časopisu The Lancet, který patří mezi nejvýznamnější odborná periodika zabývající se medicínskými obory.