Výsledky výzkumu UV záření využijí badatelé v řadě oblastí

Významný příspěvek k pochopení biologické různorodosti učinili vědci z Helmholtzova centra pro environmentální výzkum (UFZ) v Lipsku, kteří zkoumali UV-B záření. Jedním z hlavních autorů studie je Tomáš Václavík, který kromě působiště v Německu pracuje i na katedře ekologie a životního prostředí olomoucké přírodovědecké fakulty. Výsledky bádání umožní hledat odpovědi na široké spektrum ekologických otázek.

„UV záření je dalším faktorem, který pomůže vysvětlit, proč jsou rostlinné a živočišné druhy přítomné či nepřítomné v konkrétních oblastech,“ uvedl Václavík. Výsledky studie byly publikovány v Methods in Ecology and Evolution, online časopisu British Ecological Society. Na rozdíl od poměrně neškodného UV-A záření je UV-B záření pro mnohé organismy závažným stresovým faktorem, který ovlivňuje druhovou diverzitu.

Výzkumníci využili data z družice NASA

Podle autorů studie dosavadní výzkumné projekty zkoumaly účinky teploty a srážek na globální distribuci rostlinných a živočišných druhů. Zásadní složka klimatického výzkumu, UV-B záření, byla ale často opomíjena. Krajinní ekologové z UFZ spolu s kolegy z univerzit v Olomouci, Halle a Lüneburgu proto zpracovali UV-B data z Americké vesmírné agentury tak, aby z nich mohli vyhodnotit vliv záření na organismy. Základní data pocházejí z družice, která od roku 2004 obíhá Zemi ve výšce 705 kilometrů a měří UV záření.

„Pro nás jsou ale zásadní dlouhodobé hodnoty radiace, protože právě ty jsou relevantní pro distribuci organismů,“ řekl vědecký pracovník centra Michael Beckman. Vědci proto z dostupných dat odvodili šest proměnných UV záření, jako roční průměr, sezónnost a také měsíce s nejvyšší a nejnižší intenzitou. V současné době jsou dostupné zpracované údaje pro roky 2004 až 2013, každoročně budou aktualizovány.

Využití dat je široké

Výsledky studie mohou pomoci k objasnění nejen různorodosti života na Zemi, ale i dalších otázek. Badatelé materiálových technologií mohou identifikovat strategie pro lepší ochranu UV citlivých materiálů, jako jsou nátěry nebo plasty. Lékaři mohou informace použít k lepšímu vysvětlení regionálního výskytu kožních onemocnění. „Možnosti jak využít naše data nejsou nijak omezené,“ tvrdí Beckmann.

Výsledná prostorová data ve formě rastrových map jsou volně dostupná na internetu. Mapy kupříkladu dokládají, že v zemích jižní polokoule, například na Novém Zélandu, je UV-B záření až o polovinu vyšší než v zemích severní polokoule, třeba v Česku. Tento fakt vysvětluje obecně známé vyšší riziko vzniku rakoviny kůže u obyvatel Nového Zélandu a Austrálie, pokud jsou vystavení slunci po delší dobu a bez patřičné ochrany. Poškození kůže bylo popsáno také u velryb a obojživelníků. U rostlin záření snižuje účinnost fotosyntézy – procesu využití sluneční energie k přeměně oxidu uhličitého a vody na cukry a kyslík. Zároveň tlumí produkci biomasy, a tím snižuje výnosy zemědělských plodin.

Tomáš Václavík pracuje v Lipsku na UFZ od roku 2011, částečný úvazek má i na katedře ekologie a životního prostředí v Olomouci. Na studii se velkou měrou podílela i olomoucká studentka oboru Ochrana a tvorba životního prostředí Lenka Šprtová, která byla v Lipsku na půlroční stáži programu Erasmus.