Virtuální Karel nos nemá, natlouct si ho nemůže

Ti nejmladší z olomouckých vysokoškoláků se včera proměnili v programátory. Markéta Krmelová z katedry informatiky přírodovědecké fakulty studenty Dětské univerzity seznámila s roboty Karlem a iBotem, kteří čekali na jejich příkazy.

„Karel je robot, který žije v počítači. Vymyslel ho americký profesor Richard E. Pattis jako pomůcku pro výuku programování. Pojmenoval ho Karel, čímž vzdal poctu českému spisovateli Karlu Čapkovi, jenž jako první použil slovo robot, které se pak rozšířilo po světě,“ představila dětem nedočkavého virtuálního sympaťáka Krmelová.

Vzápětí už se Karel díky jednoduchým příkazům pohyboval ve vymezené oblasti, tzv. městě, sbíral či pokládal značky nebo se měl vyhýbat překážkám. Přestože děti měly občas s orientací a sestavením příkazů problémy, na otázku, jak robota naučit, aby nenarazil do zdi a neodřel si nos, bleskově odpověděly, že Karel žádný nos nemá, a tudíž si ho nemůže nabít.

Na přírodovědecké fakultě se ovšem k výuce studentů informatiky používá jiný virtuální tvor, a sice iBot. Jemu děti velely v praktické části přednášky, kdy ve dvojicích usedly k počítačům za dveře, jež zdobí nápisy jako „Prosíme, neklepejte na sklo a nekrmte naše programátory“.

Téměř všechny úkoly s robotem zvládl Lukáš Krumpholz. „Vymýšlím různé varianty, jak je splnit, hlavně ty jednoduché, které jsou ze začátku, tak dělám trochu složitě,“ pochlubil se. Doma prý na počítači skoro žádný čas netráví, spíše ve škole. Mnohem radši má totiž zvířata.

Podobně je na tom i jeho spolužačka Saša Keková. Ta sice má svůj e-mail nebo profil na Facebooku, ale více ji baví kreslení, jak rukou, tak v počítačovém Malování.

Příští středu malí vysokoškoláci na právnické fakultě na vlastní kůži zažijí soudní jednání, byť simulované, a sice během odpoledne na téma Umíme se dohodnout?.