Vetřelci v přírodě Olomoucka: čistí vodu, ale ohrožují původní ekosystém

Milovníci koupání a vodních sportů mohou v posledních letech ocenit průzračně čistou vodu v oblíbených pískovnách a přírodních koupalištích na střední Moravě. Náklo, Poděbrady nebo pískovny v Chomoutově „čistí“ jeden z invazivních živočišných druhů - slávička mnohotvárná. Nadměrný výskyt tohoto vetřelce výrazně ovlivňuje rovnováhu původního ekosystému.

Slávička mnohotvárná – Dreissena polymorpha – působí jako přírodní čistička vody díky filtraci, kterou získává potravu z vodního sloupce. „Filtruje potravu z vody sifonem, jímž vodu nasává a s ní i veškerý materiál, který obsahuje. Voda se tak extrémně vyčistí,“ vysvětlil Vladimír Uvíra z katedry zoologie.

Ohrožení přirozené rovnováhy

Intenzivní filtrace je nejvýznamnějším působením slávičky na nové lokalitě. Kvůli ní dochází k podstatným změnám původních rostlinných a živočišných společenstev. „Při filtraci živých i neživých suspendovaných částic se materiál z vodního sloupce přesouvá na dno. Filtrace neustává ani po nasycení živočicha a filtrovaný materiál je ve formě výkalů a pseudovýkalů vyvrhován sifem do bezprostředního okolí přisedlých jedinců. Materiál z vodního sloupce je tak zpřístupněn bentickým organismům žijících na dně, které by ho jinak nebyly schopny využít,“ objasnil Uvíra.

Výsledkem je podle něj nejen výrazné zvýšení průhlednosti vody, ale také podstatná redukce fytoplanktonu. „Nadbytek minerálních živin a lepší světelné podmínky vedou k mohutnému rozvoji submerzních makrofyt – rostlin kořenících na dně, které slávička může využít jako alternativní substrát pro přichycení,“ přiblížil Uvíra.

Patrné to bývá například na Poděbradech ve vrcholném létě. „Voda je tam krásně čistá, ale postupně zarůstá rostlinami, které tam původně nebyly, protože neměly dost živin,“ vysvětlil Uvíra.

Slávička ovlivňuje rovnováhu celého ekosystému v dané lokalitě, neboť na fytoplankton jsou vázány další články potravního řetězce – zooplankton, drobní korýši a ryby. „Pokud původní fytoplankton jako základ řetězce chybí, je společenstvo zooplanktonu i ryb výrazně pozměněno.  Dno se navíc postupně stále více zanáší pouze jemným bahnem, v němž zůstávají jen druhy živočichů, které jej tolerují,“ dodal Uvíra

Čtyřicet tisíc ulit na metr čtvereční

Trojúhelníkovitá ulitka velikosti nehtu s barevnou zebrovitou kresbou se v novém prostředí podobně jako jiné nepůvodní druhy nekontrolovatelně šíří. Nemá predátora, ani konkurenci, navíc se dobře rozmnožuje.

„Na rozdíl od našich velkých mlžů, jejichž parazitické larvy jsou vázány na hostitele - ryby, vypouští slávičky vajíčka i spermie volně do vody, kde se po oplodnění vylíhnou larvy, které plavou ve volné vodě. Množství potomstva je obrovské, na Poděbradech jich při vrcholu osídlení bylo kolem čtyřiceti tisíc jedinců na metr čtvereční,“ popisuje Uvíra.

Mizí velevrubi a škeble

K životu na dně potřebuje slávička podle pevný substrát, na který se přichytí. Může to být kámen, rostlina, kořeny nebo i plasty. Slávičky na sebe nasedají a vytvářejí charakteristické kolonie zvané drúzy – mohutné a členité shluky desítek až stovek drobných lastur.

Jako substrát k zakládání drúz využívají slávičky často i lastury původních velkých mlžů – velevrubů a škeblí. Omezují jejich pohyb na dně a často zatěžují jejich lastury natolik, že hynou. Zároveň umí využít jejich potravní proud.

„Slávičky nasedají kolem přijímacích sifonů velkého mlže, vlastními sifony do tohoto proudu zasahují, a přiživují se tak na jejich potravě. Na jednom velevrubovi může být shromážděno třeba sto sláviček,“ uvádí Uvíra. Napadené populace původních škeblí a velevrubů tak mohou podle něj zcela zaniknout v průběhu dvou až tří let.

Invazi má na svědomí člověk

Slávička mnohotvárná je řazena ke stovce nejvýznamnějších invazivních organismů na světě. Do Evropy a Severní Ameriky se šíří z ponto-kaspické oblasti – z povodí řek v regionu Černého a Kaspického moře.

Mohutný nárůst nepůvodního druhu potvrdili výzkumníci na konci 90. let na pískovně Poděbrady, kterou zoologové dlouhodobě monitorovali, i na mnoha dalších lokalitách střední Moravy – v Chomoutově, Troubkách nebo Tovačově, později také kolem Hulína, Otrokovic nebo Kvasic. Všechny tyto lokality byly podle Uvíry propojeny během povodní v roce 1997. Několik dalších lokalit mimo dosah povodně ale potvrdili potápěči a rybáři také na zatopených lomech ve Výklekách a v Nové Vsi. „Na tento typ lokalit jsou slávičky prokazatelně zavlečeny právě potápěči, protože je rozšířeno povědomí o schopnosti čistit vodu,“ prohlásil Uvíra.

Stejně jako zavlečení ostatních nepůvodních druhů souvisí masivní invaze slávičky na nové lokality jednoznačně s činností člověka. V důsledku rozvoje lodní dopravy a budování kanálů, které propojují povodí velkých evropských řek, se původně přirozené šíření z areálu v ponto-kaspické oblasti rychle přesunulo na sever a západ Evropy a transoceánskou dopravou také do Severní Ameriky. Kolonie sláviček způsobují značné hospodářské škody, ucpávají vodárenská potrubí, porůstají trupy lodí i technické vodní stavby.

Studiu populací slávičky mnohotvárné se odborníci z hydrobiologické sekce katedry zoologie věnují dlouhodobě. Na výzkumu se v rámci aktuálního projektu Inovace studia hydrobiologických disciplín s důrazem na rozšíření možností uplatnění absolventů biologických oborů PřF v praxi podílí také řada studentů bakalářského, magisterského a doktorského studia.