Úsměv skvělé pedagožky a popularizátorky chemie Pavlíny Baizové bude chybět

Jako blesk z čistého nebe zapůsobila smutná a těžko uvěřitelná zpráva o úmrtí Pavlíny Baizové z katedry analytické chemie. Přírodovědecká fakulta v ní ztrácí nesmírně pracovitou, skromnou a věčně usměvavou ženu, která zprostředkovávala kontakt katedry a vlastně celé chemie s okolním světem. A také učitelku s velkým U, která svým zápalem pro obor dokázala uchvátit všechny věkové kategorie. Poslední rozloučení s ní se koná v pátek v 13:20 v obřadní síni olomouckého krematoria.

S přírodovědeckou fakultou Pavlína Baizová spojila podstatnou část života. Patřila k jejím absolventům a příští rok by uplynulo 20 let od chvíle, co na fakultě začala pracovat. Učila studenty, organizovala jejich praxe v podnicích a laboratořích, zajišťovala přijímací řízení. Byla kreditovým poradcem a věnovala se popularizaci chemie jak na akcích pořádaných fakultou nebo univerzitou, tak i při svých návštěvách na školách. Podílela se na řešení projektů, dokázala chemii dostat do sdělovacích prostředků.

„Vše uměla zvládnout s úsměvem, možná mnoho kolegů ani nevědělo, co dělá, protože to s úsměvem udělala a byla zkrátka v pohodě. Nikdy si nestěžovala, jak toho má hodně, že nestíhá. Zvládala spoustu věcí, které nestavěla na odiv. Nepamatujeme, že bychom ji někdy potkali rozmrzelou, pořád kolem sebe rozdávala dobrou náladu. I největší pesimisti při setkání s ní se stávali optimisty! Nikdy neodmítla pomoc studentům, snažila se řešit jejich problémy,“ řekl vedoucí katedry Karel Lemr.

Doplnil, že doktorka Baizová měla na katedře na starosti přípravu akreditací, které se i díky ní konaly v poklidu, bez zbytečného stresu. Chybět bude dozajista i studentům. V pravidelném kontaktu byla nejen s vysokoškoláky, ale i talentovanými studenty středních škol, jimž pomáhala s prvními vědeckými krůčky.

„Jsme si jisti, že její optimismus jí a vlastně všem zúčastněným mnohdy pomohl najít řešení bez konfrontace, zkrátka se v klidu a rozumně domluvit. Máme na Pavlínu řadu dalších vzpomínek a je těžké, že její místo na setkáních katedry bude prázdné. Že proti nám na chodbě nepůjde s tím svým úsměvem. Nebyla pro nás „jen“ spolupracovníkem, ale byla kamarádkou...,“ dodal za sebe i další členy katedry profesor Lemr.

Jako na člověka s neskutečnou pozitivní energií a se srdcem na dlani bude na Pavlínu Baizovou vzpomínat Michaela Kratochvílová z oddělení vědy a výzkumu: „Byly jsme spolu v kontaktu v rámci popularizačních aktivit, její přednášky a chemické pokusy vždy vzbudily největší ohlas. Nic nebyl problém a vše se dalo vyřešit. Je mi moc líto, že odešla tak brzy a že spolu již nic dalšího nevymyslíme.“

Pavlína Baizová zemřela neočekávaně 31. srpna ve věku 50 let.