Raftařka z přírodovědecké fakulty přivezla z mistrovství světa šest medailí

Při závodech měla dojem, že je právě v sauně, na exotické Jávě ji trápily střevní problémy. Navzdory tomu Michaela Kratochvílová z přírodovědecké fakulty na letošním Mistrovství světa v raftingu R6 v Indonésii se svými kolegyněmi vybojovala počátkem prosince šest medailí včetně titulu absolutních mistryň světa. A to závodila ve dvou posádkách – v kategorii Open women i Masters women.

Zkušená závodnice, která si cenné kovy přiváží z mistrovství světa od roku 2001, byla členkou šestičlenné posádky v prestižní kategorii Open Women. Šampionát se koná jednou za dva roky a každý stát tam může zastupovat jen jedna posádka. „Letos jsme obsadily první místo ve sjezdu, což je nejvíce bodovaná, technicky náročná disciplína. Zhruba hodinu se sjíždí třináctikilometrový úsek řeky. Díky tomu, že jsme vybojovaly i třetí místo v rozřazovacím závodu head to head, získaly jsme celkové první místo, tedy titul absolutních mistryň světa,“ řekla Kratochvílová.

Letos poprvé čtyřicetiletá závodnice startovala i v kategorii Masters women, tedy veteránek. V ní vyhrála dva závody – ve sprintu a slalomu.

„Závody byly velmi technicky náročné, což nám ale vyhovuje. Obávali jsme se organizačních problémů, ale nakonec všechno celkem klaplo. Moc příjemné nebylo počasí, bylo velké horko, vysoká vlhkost vzduchu, a protože jsme tam byli v období dešťů, odpoledne obvykle pršelo. Jáva nás ale nejvíc překvapila tím, jaký je tam neskutečný nepořádek. Všechnu špínu splachuje déšť do řeky. S tím zřejmě souvisely zdravotní problémy, které postihly nejen nás, ale i řadu posádek z jiných zemí. Někteří skončili na kapačkách, aby vůbec mohli závodit,“ popsala nástrahy šampionátu Kratochvílová, která na přírodovědecké fakultě pracuje jako referentka pro vědu a výzkum.

Problém naopak neviděla v tom, že poprvé závodila ve dvou posádkách. „Jsem zvyklá z mistrovství Evropy, kde se během čtyř dní jedou závody R6 a R4. Před mistrovstvím na Jávě jsem o to víc trénovala, abych vše zvládla. V poslední fázi i pětkrát týdně. Trochu ale hřeším na to, že na pozici zadáka nemusím mít tak špičkovou fyzičku jako holky vpředu. A navíc jsem v kategorii veteránek absolvovala jen dvě disciplíny,“ vysvětlila závodnice, která už má doma z různých mistrovství světa celkem 17 medailí. Titul absolutních mistryň světa si přivezla i v roce 2011 z Kostariky. K této úctyhodné sbírce je potřeba připočíst i cenné kovy z mistrovství Evropy či závodů Českého pohárů.

Příprava úspěšných českých reprezentantek se přitom odehrává především na Mlýnském potoku v Olomouci. „Je to obdobné, jako když se někdo na Hané připravuje na výstup na Mont Everest. Podmínky jsou to nesrovnatelné. Třeba v Zambezi jsme jely na řece s průtokem tisíc kubíků za sekundu. Na Mlýnském náhonu je průtok šest kubíků za sekundu. Ale na druhé straně základní principy, kde je proudnice, kde je vracák, kam se chytnout, kam raft nasměřovat, ty platí obecně na všech řekách. Máme raději členité řeky s kameny, v nichž si musíme najít nejrychlejší stopu. Naproti tomu hodně vodnaté řeky, jako třeba na Altaji, jsou pro nás méně čitelné,“ objasnila Kratochvílová.

Další velký šampionát ji čeká už příští rok v Dubaji. Posádka, jejíž je součástí, si totiž už vybojovala nominaci na tamní Mistrovství světa R4. Se stávající šestičlennou posádkou by se měla za dva roky utkat se světovou konkurencí v Japonsku.

Univerzita Palackého měla na Jávě i mužského zástupce. Mezi veterány velmi úspěšně závodil Jiří Vrba z fakulty tělesné kultury.