Profesor Voženílek bádá v USA po boku nejlepších kartografů světa

Díky Fulbrightovu stipendiu pobývá vedoucí katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty Vít Voženílek od ledna v USA. Na univerzitě, kterou považuje za kartografický Olymp. Půlroční pobyt bere jako příležitost, která se už nemusí opakovat, a snaží se z něj vytěžit co nejvíc. Po boku významných odborníků se věnuje zejména vědě, kterou v posledních letech kvůli jiným povinnostem tak trochu zanedbával.

 Na jaké univerzitě působíte, jak velké prestiži se ve vašem oboru těší?

Od konce ledna  jsem na Pennsylvania State University, která patří i v konkurenci se soukromými univerzitami mezi nejlepší nejen v USA, ale na celém světě. Podle nedávno zveřejněného žebříčku QS World University Rankings je Department of Geography, na kterém působím, 32. na světě a pátý v USA.

Takže jste mezi nejlepšími?

Přesně tak. Pro mě je Pennsylvania State University již delší dobu kartografickým Olympem. Jsou tu Alan MacEachrem, Cynthia Brewer, Anthony Robinson. To jsou jména, která patří do světové TOP10 v kartografii. Z geoinformatiků každý zná Donnu Peuquet a Davida DiBiase, geografové zase Waldo Toblera, Paula Goulda či Ronalda Ablera. Je mi ctí a velkým zážitkem zajít s Alanem na oběd a bavit se s ním o prostorové syntéze.

Čemu se věnujete? Je náplní vaší práce výuka, nebo výzkum?

Můj pobyt je čistě výzkumný. Dalo by se říct, že mám každý den číst, přemýšlet, konzultovat a psát. Mým oborem je především tematická kartografie a tvorba atlasů. Ale zajímám se zde hodně i o témata prostorové syntézy a modelování v geografických informačních systémech. Kromě toho sleduji i výzkum v oblastech, které na naší olomoucké katedře pěstujeme, abych byl, jak se říká, v obraze a mohl být po návratu prospěšný svým kolegům. Do výuky se zapojuji příležitostně.

A nechybí vám výuka?

Zatím ne. Na krátkou dobu je prospěšné zavřít se v pracovně a mít čas na přemýšlení. Ale musím přiznat, že občas učím naše studenty přes Skype. Oni sedí na katedře v učebně, já zde ve své pracovně a přes Skype přednáším a pouštím své prezentace. Materiály jim zadávám přes Moodle a oni tam odevzdávají svá cvičení.

Co je cílem vašeho pobytu v USA?

Přiznám se, že pro delší pobyt v zahraničí jsem se rozhodl z prostého důvodu – abych měl zase více času na výzkum. Během posledních let se moje práce proměnila v manažersko-administrativní činnost. A to, co mě vždy nejvíc bavilo – výzkum a výuka – muselo ustoupit do pozadí. Proto jsem chtěl čas, abych mohl dohnat to, co jsem v poslední době zameškal. Přečíst, co jsem nestihl přečíst, pobavit se se světovými experty o svých názorech, nápadech a záměrech a sepsat, co jsem napsat nestihl.

Jak složité bylo stipendium získat?

Složité ne, ale spíš náročné. V podstatě jsem musel vyhovět třem kritériím. Musel jsem získat zvací dopis od hostující katedry a tři doporučující dopisy od zahraničních profesorů. Druhou podmínkou bylo předložit dostatečně kvalitní výzkumný plán. A také jsem musel uspět při pohovoru v angličtině. Jsem rád, že jsem prošel hned napoprvé.

Co je pro vás největším přínosem? 

Je tu mnoho věcí, které stojí za pozorování. Od povinností a práv jednotlivých akademiků přes přístup studentů až k řízení katedry, fakulty i celé univerzity. Pokud pobýváte (nejenom vidíte nebo slyšíte) na prestižní univerzitě, hodně srovnáváte a odnášíte si nápady i zbožná přání.

Co vás během pobytu příjemně a třeba i nemile překvapilo?

Překvapil mě velmi zodpovědný přístup studentů ke studiu – jsou aktivní, poctivě se připravují na konzultace, dodržují termíny. U kolegů mě příjemně překvapil zájem o celé spektrum jejich oboru – nevynechají žádnou přednášku hostujícího profesora, přestože je z oboru, kterému se plně nevěnují. Nepříjemné překvapení jsem zažil jen při vstupu, kdy mě imigrační úředníci málem nepustili do USA kvůli administrativní nesrovnalosti ve vízu.

Jaká je Pennsylvania State University?

PennState, jak se tu běžně zkracuje, je nesmírně zajímavé místo. Město State College, ve kterém se nachází, je vlastně čistě univerzitní. Ale ne jako Oxford, Cambridge nebo Olomouc. Bylo postaveno „na zelené louce“. Uprostřed města není historické centrum, ale univerzitní kampus. To je jádro města a okolo něj vyrostly čtvrti zajišťující chod univerzity. Vše je tu kvůli univerzitě. Žádný průmysl, žádné zemědělství. Ve městě potkáváte jen studenty a občas jejich profesory. Nevidíte malé děti, seniory, turisty. A celé město má 100 000 obyvatel! Takže velikostí jako Olomouc.

Jak víte, že jsou to studenti?

Každý má nějakou věc spojující ho s univerzitou – triko, batoh, čepici. Je tu vidět obrovská sounáležitost studentů s univerzitou a hrdost, že studují právě na PennState. Škoda, že u nás to tak studenti necítí.

Pobýval jste již takto dlouhodobě i jinde v zahraničí?

Takto dlouho jsem byl jen na začátku své akademické kariéry v Londýně. To mě hodně ovlivnilo a tam jsem se rozhodl zůstat celý život věrný akademickému prostředí. Pak už jsem pobýval sice na mnoha univerzitách, ale vždy jen na pár dnů. Ta různorodost univerzit, odborníků či studentů je úžasná. Každá návštěva zahraničního pracoviště mě obohatí. Kdo nepozná nic jiného než svoje pracoviště, těžko může srovnávat a rychleji se vyvíjet.

Jak hodláte získanou zkušenost využít v budoucnu na katedře geoinformatiky?

Jednak věřím, že se sám posunu ve znalostech a dovednostech a předám je studentům a kolegům. Ať už ve formě přednášek, článků, knih, atlasů nebo jenom obyčejných rozhovorů. Ale vím, že po návratu zase budu každý den vyřizovat desítky administrativních úkonů a hodiny věnovat řízení katedry. Můj pobyt zde je vlastně můj první sabbatical po 26 letech na Univerzitě Palackého. Závidím (v tom dobrém) zdejším kolegům, kteří mají tvůrčí placené volno nařízeno každých sedm let…

Jako bývalý prorektor se zajisté díváte na PennState optikou UP. Jak si naše univerzita v tomto srovnání stojí?

Ano, hodně se zajímám o celý americký systém vysokého školství, organizaci a řízení PennState a společenskou roli univerzity. A na rovinu říkám – to se nedá srovnat.

Jak to myslíte?

No, na úvod pár čísel: PennState vznikla v roce 1855; dnes má 97 tisíc studentů a osm tisíc akademických pracovníků; pro akademický rok pracuje s rozpočtem 4,9 miliard dolarů! To je přibližně 125 miliard korun. Řízení univerzity je duální – oddělené jsou akademické kompetence a provozní kompetence. Úvazek akademika je rozdělen na výuku a výzkum. S naprostým minimem administrativy. Třeba na zdejší katedře je 150 studentů (bakalářů, magistrů i doktorandů), 26 kmenových akademiků, 24 profesorů a výzkumníků na částečný úvazek a devět neakademických pracovníků (sekretářky, ekonomka, technici, správce sítě). Žádné problémy s prostory, údržbou, technikou. Univerzita funguje 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu. Má svoji ostrahu (PennState Police), studenti jsou při studiu univerzitou zaměstnáni na nejrůznějších postech k zajištění služeb v kampusu.

A dalo by se něco z toho zavést u nás?

Myslíte u nás v Česku? Nedalo. Vidím tři nepřekonatelné bariéry. První je legislativní. Stát by musel změnit zákony a opustit sovětský model řízení univerzit a přejít na řekněme anglosaský. Ale myslím, že ochota a výkonnost české legislativy to v nejbližších 20 letech neumožní. Druhá bariéra je ekonomická. Vzdělání není prioritou posledních českých vlád, přestože to všechny ve svých programových prohlášeních deklarovaly. Výdaje na školství a výzkum jsou stále velmi nízké. To dokládají každoroční čísla o podílu HDP vydávaného na vědu, výzkum a vzdělávání. A třetí bariéru spatřuji v lidech, v akademicích i ve studentech. Tak jak se zde na univerzitách pracuje a studuje, to by většina našich pracovníků ani studentů nedokázala.

Máte čas i na cestování?

Jsem vystudovaný geograf a zapálený kartograf. Takže cestování miluji a vyhledávám je. Ale tady si nechci nechat ujít jediný den, kdy můžu pracovat v klidu vedle nejlepších kartografů současnosti. Pracuji přibližně 16 hodin denně, i o víkendu. Zbytek času spím nebo se přemísťuji. A nelituji toho. Vím, že podobná příležitost se mi už nemusí naskytnout.