Malí ptáci při přeletu Sahary podávají extrémní výkony

Drobní ptáci, kteří při svém tahu do zimovišť či hnízdišť musejí překonat poušť Saharu, podávají často heroické výkony. Přišel na to mezinárodní tým ornitologů, mezi nimiž nechyběli zástupci Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Ke sledování malých ptáčků o hmotnosti kolem 13 gramů využili geolokátory, které si opeřenci nesli na zádech. Přelomovou práci otiskl významný odborný časopis Scientific Reports.

Ornitologové z Česka, Švýcarska, Švédska, Finska a Německa nasadili geolokátory čtyřem druhům ptáků. Jednalo se o dva druhy lejsků a dva druhy rákosníků, včetně ohroženého rákosníka ostřicového. Zhruba půlgramový geolokátor zaznamenává intenzitu denního světla a z toho lze odhadnout délky dne a čas východu a západu slunce. Na základě těchto informací umí vědci odhalit, kde se pták nachází. Tentokrát se výzkumníci zaměřili na to, jak rychle a jakým způsobem obrovskou územní bariéru pouště s nehostinnými podmínkami malí opeřenci překonají.

„Když tito drobní ptáci opouští na konci léta evropská hnízdiště, letí obvykle v noci a přes den odpočívají. Jakmile přiletí ke Středozemnímu moři a čeká je pouť nad Saharou, mnozí z nich přejdou do režimu nonstop letu a snaží se tuto cestu zvládnout na jeden zátah. Představíme-li si, že tito ptáci mají hmotnost zhruba dvanáct třináct gramů a přelet Sahary jim trvá přibližně 50 hodin, je to neuvěřitelný výkon. Do jisté míry to odporuje dosavadním znalostem fyziologie a schopností těchto živočichů,“ uvedl jeden z autorů výzkumu Peter Adamík z katedry zoologie.

Všech 34 sledovaných opeřenců se ale nechovalo stejně. Velmi málo bylo jedinců, kteří letěli jen v noci a přes den se skryli před horkem. Většina ptáků se snažila naopak překonat v kuse co největší úsek a kromě noci letěli i během dne. Roli hrálo také to, jakou částí Sahary prolétali. Na jejím západním okraji totiž překonávali něco přes tisíc kilometrů, v jejím středu museli urazit zhruba dvojnásobnou vzdálenost. „Čím větší trasu nad pouští museli zdolat, tím déle letěli. Flexibilně se tedy přizpůsobují podmínkám. Let přerušují až v prostředí, kde mohou najít potravu a načerpat další energii. Cesta je pro ně nesmírně náročná a ptáci jí přizpůsobují i tělo. Před tahem se jim například některé orgány zmenšují, naopak extrémně přibírají na váze, neboť si vytvářejí zásoby tuku,“ objasnil Adamík.

Podle něj je práce přelomová, neboť informace tohoto druhu o malých ptácích dosud chyběly. Ornitologové sledovali při extrémně dlouhých letech spíše velké opeřence, u malých jedinců to umožnily právě až nedávno vyvinuté geolokátory. „Názory na to, jak malí ptáci Saharu překonávají, se dosud různily. Nám se to podařilo rozřešit. I když ukazujeme, že jejich chování je proměnlivé. Nejvíc ptáků se ale snažilo uletět co nejdelší trasu najednou. Pro takto malé ptáčky, které jsme sledovali, je to v podstatě heroický výkon,“ domnívá se Adamík.

Přestože je známo, že ptáci obvykle rychleji táhnou na jaře než na podzim, pro překonání Sahary potřebují v obou případech stejnou dobu. I to je důkazem skutečnosti, že při přeletu tohoto teritoria podávají maximální výkony.