Lékař Josef Koutecký sází na empatii, slovo a dotyk

Nejen o dětské onkologii, ale i o odpovědnosti a morálce lékařů, vývoji medicíny i života či propojení vědy a umění hovořil dnes v aule přírodovědecké fakulty zakladatel československé dětské onkologie Josef Koutecký. Přiznal, že jako lékař považoval pozvání do kurzu Současná chemie za tak trochu nepatřičné a po dlouhé době měl před vystoupením trému. Zcela zaplněná aula ale jeho vystoupení ocenila dlouhým aplausem.

„Je to jeden z posledních renesančních lidí. Nejen vynikající lékař, ale velký člověk. Zabývá se i uměním, hraje dokonale na klavír, je členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie v Praze či zakládajícím členem Učené společnosti ČR,“ představil hosta Pavel Hobza, který kurz již desátým rokem vede. Hobza i Koutecký jsou nositeli ocenění Česká hlava, a právě laureátům této nejvýznamnější ceny za vědu letošní jubilejní ročník kurzu patří.

Letos pětaosmdesátiletý profesor Koutecký nicméně hned v úvodu upozornil, že není vědec, ani chemik. I proto měl z vystoupení poněkud obavy. „Mám za sebou 750 odborných přednášek. Ale věděl jsem, že tady nebudu moci přednášet ani o chemii, protože nejsem chemik, ani o svém oboru. Proto jsem měl po dlouhé době trochu trému, jak přednášku přijmete,“ přiznal Koutecký.

Vystoupení rozdělil do několika „zastavení od překotného úprku“ typického pro dnešní dobu. Hovořil jak o proměnách života, tak například o proměnách medicíny. Nejdůležitějšími pomocníky lékaře jsou podle něj empatie, slovo a dotyk. „Z medicíny hovořící se stala medicína mlčící. Lékař, který neumí souznít a pacientem, ale nemůže být dobrý lékař. Stejně tak velký, až spirituální význam, má v medicíně i dotyk. Mnohdy více než nějakým lékem pomůžete tím, když vezmete starou babičku za ruku a popovídáte si s ní. To se ale z medicíny vytrácí,“ posteskl si Koutecký,

Zhruba pět desetiletí zasvětil vzniku, institucionalizaci a rozvoji v té době nového oboru – dětské onkologie. Zatímco na počátku se podařilo zachránit jen zhruba tři procenta dětských onkologických pacientů, nyní je to přes 80 procent. Ač podle svých slov nevědec, výsledky vědeckých bádání ke své práci nutně potřeboval. Obdobně jako umění, které má podle jeho názoru s vědou mnoho společného. „Věda vysvětluje totéž, co umění zpodobňuje. Obé vyžaduje nadšení, zaujatost, odpovědnost i intelekt,“ doplnil Koutecký.

Letošní cyklus Současná chemie uzavře 22. dubna Pavel Hobza, který promluví o světě nekovalentních interakcí.

V příštích dnech přineseme rozhovor s Josefem Kouteckým.