Ekologové vyhodnotili negativní dopady zemědělství na životní prostředí

Globální dopady zemědělského využívání půdy na biologickou rozmanitost posuzuje studie, kterou s kolegy z Německa zpracovali odborníci z přírodovědecké fakulty. Jako první na světě provedli prostorovou analýzu různých indikátorů zemědělské produkce a druhové rozmanitosti pro různé taxonomické skupiny. Díky těmto datům mohou vědci hledat cesty, jak zajistit zvyšující se potřebu potravin na světě, ale současně minimalizovat negativní vlivy zemědělství na životní prostředí.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že do roku 2050 budeme na světě potřebovat asi o 50 procent více potravin než dnes. Zvyšování zemědělské produkce proto bude nezbytné. To podle ekologů vytváří další tlak na biologickou rozmanitost, která je již dnes v potížích zejména v důsledku expanze zemědělské činnosti do přírodních oblastí. Jedním z navrhovaných řešení je zvýšení výnosu předních světových plodin na dosud využívaných plochách. Podle studie odborníků z katedry ekologie a životního prostředí publikované v časopise Diversity and Distributions je ale tento přístup zjednodušený.

„Zaměření pouze na výnosy plodin přehlíží velkou část problému a ignoruje mnohé faktory, které přispívají ke snižování biologické rozmanitosti – například zasolováni půd v důsledku zavlažovaní, vypouštění toxických látek z živočišné výroby a podobně. Spolehlivá data o těchto faktorech, stejně tak jako globální mapy druhové pestrosti ovšem nebyly až donedávna pro velkou část světa k dispozici,“ uvedl jeden z autorů studie Tomáš Václavík. Spolu s kolegy provedli prostorovou analýzu 13 indikátorů zemědělské produkce (rozsah orné půdy, typy plodin, aplikace hnojiv, zavlažování a další) a druhové rozmanitosti pro různé taxonomické skupiny. Zahrnutí různých indikátorů intenzity hospodaření pomůže odhalit nové kritické oblasti, kde jsou vzácné druhy rostlin a živočichů nejvíce ohroženy lidskou činností.

„Nejzávažnější je skutečnost, že mnohé z těchto oblastí, na které poukazujeme například v Jižní Americe, Číně nebo východní Africe, se vyznačují vysokým endemismem. Přitom ale nejsou dosud na mezinárodní úrovni uznány jako takzvané biodiversity hotspots a často nemají žádnou formu ochrany. Naše práce tedy ukazuje, že pokud chceme najít trvale udržitelné způsoby jak nasytit svět a přitom minimalizovat dopady na životní prostředí, musíme vzít v úvahu celé spektrum faktorů souvisejících s intenzifikací zemědělství na globální úrovni,“ shrnul výsledky Václavík. Při opačném přístupu podle něj dochází k výraznému podcenění rizik, které intenzifikace využití půdy představuje pro světovou biodiverzitu.

Výsledky studie budou použity jako podklady pro konferenci smluvních stran mezinárodní Úmluvy o biologické rozmanitosti (Conference of Parties to the Convention on Biological Diversity – COP CBD) a pro nově vznikající Mezivládní panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Intergovernmental Platform on Biodiversity & Ecosystem Services - IPBES).