Botanická zahrada otevřela své brány jaru i celé letošní sezóně

Bílorůžové květy magnólie, rudý kdoulovec japonský nebo fialový koberec tařičky vítají od včerejška návštěvníky Botanické zahrady přírodovědecké fakulty. Prvního dubna zahájila letošní jarní sezónu a až do října nabízí návštěvníkům bohatou přehlídku až 1500 rostlinných druhů.

Vedoucí Botanické zahrady David Cigánek si cení především její druhové rozmanitosti. „Na tak malé ploše je obrovská. Ve srovnání s botanickou zahradou Výstaviště Flora, která je plochou mnohokrát větší, je tady zastoupen minimálně dvojnásobný počet druhů. Celá řada z nich je navíc precizně určených, takže jsou tady rostliny, které jen zřídka jsou k vidění,“ doplnil Cigánek.

Hned první den vzbuzují obdiv také několikeré modrofialové trsy konikleců na skalkách, keře sytě žluté mahonie nebo probouzející se řezan pilolistý – rostlina, která přezimovala pod vodou zahradního jezírka. „Na jaře po oteplení vody vyplave až těsně pod hladinu a začne produkovat květy. Poté co se vytvoří semena a přiblíží se zima, klesne zpět na dno, aby nezamrzla do ledu,“ popsal jeden z mnoha zajímavých exponátů Cigánek.

Také zářivě rozkvetlá mahonie patří k ojedinělým druhům české flory. „Na ní se demonstrují pohyblivé prašníky – samčí orgány nesoucí pyl. Provádějí tak rychlé pohyby, že jsou rozeznatelné pouhým okem,“ vysvětil Cigánek.

Pro botanickou zahradu jsou ale podle něj nejdůležitější právě ty druhy rostlin, kterých si laik takřka nevšimne. „Často vypadají jako plevel. Máme tady například vyhynulý druh české flóry – androsace maxima, která původně rostla jako plevel na kamenitých políčkách. Na některých místech Evropy ještě své lokality má, ale v České republice už neroste – jen u nás přežila a bez problémů se plevelí dál,“ upozornil Cigánek.

Zhruba 1500 druhů rostlin, které lze v Botanické zahradě obdivovat, tvoří většinou trvalky, stromovité a keřovité dřeviny, a zejména rostliny, které snesou delší období sucha. Velmi se tam daří severoamerickým prérijním trvalkám nebo řadě druhů rodu heliantus – slunečnice, které dorůstají do výše lidské postavy a některé až do výšky tří metrů. „Říká se jim mužák a mají tak velkou produkci biomasy, že se začíná uvažovat o jejich využití pro energetické účely,“ uvedl Cigánek.

Kromě odborné funkce se vedení zahrady snaží využít její okouzlující atmosféry i ke kulturním, společenským nebo populárně-naučným akcím. Botanická zahrada se stává pravidelně součástí výstavního areálu jarní, letní i podzimní Flory Olomouc, zapojuje se do popularizačních akcí Noc vědců či Veletrh vědy a výzkumu a je otevřená i aktivitám s přesahy do zcela odlišných oblastí. „Už dvakrát zde například uspořádalo Centrum judaistických studií filozofické fakulty oslavy židovského svátku Sukot – Svátek stánků. Fotografie přístřešku suka s využitím palmových listů pak obdivovali i kolegové z pražské Židovské obce,“ doplnil Cigánek.

Botanická zahrada přírodovědecké fakulty je veřejnosti přístupná od dubna do října denně mimo soboty, neděle a státní svátky, v sezóně od května do září také každý první víkend v měsíci. Návštěvy mimo uvedenou dobu a hromadné exkurze lze dohodnout e-mailem nebo telefonicky. Bližší informace ZDE.