Má to smysl, říká dobrovolnice o pomoci na zaplaveném Mělnicku

Po týdnu dobrovolnické práce v oblasti Mělnicka se včera vrátila do Olomouce Lucie Balarinová, studentka doktorského programu na fakultě zdravotnických věd. Jako členka ústřední krizové jednotky Českého červeného kříže (ČČK) koordinovala práci týmů, které vyjížděly na pomoc lidem v obcích postižených povodněmi. Spolu s ní tam pomáhaly i další dvě studentky Univerzity Palackého.

Hlavním cílem krizového štábu bylo vytvořit podmínky, které by lidem i oblastním spolkům ČČK umožnily zvládnout živelnou pohromu samostatně a dlouhodobě. „Šlo o to pomoci jim nastartovat celý systém vzájemné pomoci a podpořit je, aby fungovali sami. My přijedeme a zase odjedeme, kdežto oni tam zůstávají dál,“ zdůraznila Balarinová.

Sám i v týmu

Šedesátičlenný krizový štáb koordinoval humanitární a zdravotnickou pomoc ve dvaceti obcích na Mělnicku. Vytvářel i zázemí pro místní hasičský sbor a policejní hlídky. Do terénu vyjížděly dvoučlenné posádky zdravotnické a psychosociální pomoci. Celý systém včetně IT podpory reagoval na aktuální situaci v jednotlivých místech a v koordinaci s dalšími neziskovými organizacemi.

„Vše je založeno na samostatnosti každého člena krizové jednotky, který musí být schopen fungovat v týmu, ale i jako jednotlivec koordinovat, organizovat a řídit potřebnou pomoc sám,“ uvedla Lucie. „Nejde ale o žádný VIP tým, je to prostě skvělá skupina schopných lidí,“ zdůraznila. Z olomoucké pobočky ČČK byly letos poprvé do ústřední krizové jednotky povolány také další dvě studentky – Jana Zbořilová, která ukončila studia na teologické fakultě týden před povodněmi, a Adéla Sojková z téže fakulty. „Jde i o osobní vazby, ale do ústřední jednotky přicházejí jen ti nejlepší,“ dodala Lucie.

Dobrovolnická práce v krizovém štábu je podle ní náročná, ale hlavně smysluplná a výrazně motivující. „Je to něco, co má smysl. Když někdo zavolá, že potřebuje králíkárnu pro dvacet králíků a ono se to podaří v krátké době zařídit, vidíte ten výsledek téměř ihned. Proto lidi chtějí při mimořádných událostech pomáhat, zvlášť když vidí, že člověk, který před chvílí plakal, se teď usmívá,“ podotkla Lucie.

Malichernosti jdou stranou

Povzbudivá je podle ní také velká míra solidarity a vzájemné soudržnost lidí v místech postižených přírodní katastrofou. „Mizí malichernosti a žabomyší války, vše jde stranou,“ zdůraznila. Sama při tom zažila mnoho negativních i pozitivních emocí. „Těm negativním se nelze divit, je to přirozená reakce na nenormální situaci. Ale je i spousta momentů, kdy někdo přišel, obejmul a poděkoval nebo poslal děkovný e-mail,“ doplnila s úsměvem.

Po dvou dnech odpočinku se členové krizové jednotky na Mělnicko vrátí ještě jednou. Svou krizovou pomoc ukončí předáním kompetencí členům místní pobočky ČČK. „Čeká nás předání štafety, protože teď už to budou zvládat sami,“ prohlásila Lucie. Ona sama se pak chystá na návrat do „normálního“ každodenního života, zvláště ke zdárnému dokončení studijních povinností v tomto semestru. Podle všeho to ale nebude složité, její aktuální dobrovolnická praxe se dobře doplňuje se zaměřením doktorandského studia – krizové řízení a krizová připravenost Českého červeného kříže.