Zálešák: Plastika je dřina, žádný zázrak

Tématem posledního letošního MediCafé byla plastická chirurgie. O jejím vývoji a technikách promluvil včera v Café 87 primář Oddělení plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc Bohumil Zálešák.

První rekonstrukce částí těla jsou v historii známy už ze starověké Indie, jejíž obyvatelé si mohli už v době kolem roku 600 před naším letopočtem nechat nahradit nos či ucho, o které přišli za trest nebo v bitvě.

Největšího rozvoje však obor dosáhl ve 20. století, když se po první světové válce stávaly některé rekonstrukční operace ve zdravotnictví standardem, a zvláště pak od 60. let, kdy se začaly překotně rozvíjet techniky mikrochirurgie. Významnou roli přitom hráli chirurgové v meziválečném Československu. „Paradoxem je, že když chtěli v roce 1929 plastickou chirurgii uznat jako samostatný chirurgický obor, nejprve neuspěli s tím, že jde příliš o umění než o vědu. Uspěli o několik let později,“ uvedl zajímavost Zálešák.

Čas prověří techniky

Po krátkém historickém exkurzu, kdy pětadvacítce posluchačů představil i olomoucké pracoviště, jež od roku 2006 vede, se primář vrhl do komentování základních technik rekonstrukční a také estetické chirurgie, a sice s bohatým fotografickým doprovodem. 

Pozornost věnoval například vrozeným rozštěpům obličeje u dětí, které v České republice léčí pouze dvě centra, v Praze a v Brně. „Tento postup ještě není definitivně zhodnocen, co se týče jeho střednědobých a dlouhodobých přínosů. Sociální aspekt řešení je jasný, děti po narození se navíc hojí podstatně lépe než později. Výkon je ovšem velmi náročný a provádí se v období, kdy je organismus vystaven řadě stresů a je oslabený. Během pěti deseti let ale budeme mít výsledky, na základě kterých budeme moci kriticky zhodnotit přínosy a rizika tohoto řešení,“ předvídal budoucnost Zálešák. 

Stovky hodin dřiny

Během povídání se sice vyhnul nějakému výraznějšímu hodnocení dnes módního upravování těla, zmínil ovšem aktuálně tolik propagované využívání kmenových buněk. „Je to sice trend, ale zároveň džin v láhvi. Víme o této oblasti zatím málo. Tvrzení o samospasitelnosti ještě nejsou úplně na místě,“ uvedl primář.

Na závěr posluchače upozornil, že plastická chirurgie není žádný zázrak, naopak že za dobrým plastickým chirurgem jsou stovky hodin tvrdé práce a zkušeností. „Alfou a omegou je anatomie, bez ní to nejde. Důležité je mít velký přehled, pracovat s literaturou, vycestovat za zkušenostmi někam ven. Jen si vezměte, kam se dostal dnes světově známý Bohdan Pomahač. Bez dřiny to nejde, chirurg roste každým stehem,“ uzavřel Zálešák večer.     

Včerejší MediCafé sice bylo posledním z letošních vědeckých kaváren organizovaných olomouckou pobočkou mezinárodní organizace mediků IFMSA, ovšem zájemce ještě jeden kavárenský večer do Vánoc čeká. V úterý se koná v čajovně Kratochvíle Science Café s Evženem Kůsem z pražské zoo, který promluví o problematice navracení ohrožených druhů do přírody.