S Fulbrightem do Kalifornie: Dávkování antibiotik na losangeleském kulturním mostě

Proniknout do tajů modelování optimálních dávek antibiotik bylo cílem studijní stáže olomouckého farmakologa Jana Strojila, který díky Fulbrightovu stipendiu strávil devět měsíců v jedné ze špičkových laboratoří University of Southern California. Vedle čerstvě nabytých poznatků pro další farmakokinetický výzkum a inspirací z fungování mezinárodního interdisciplinárního týmu přijel z Los Angeles bohatší o autentickou reflexi hodnot demokracie a euroamerické kultury.

Na svém olomouckém pracovišti v Ústavu farmakologie lékařské fakulty se Jan Strojil věnuje popisu chování antibiotických látek u kriticky nemocných pacientů. Dosažení správných hladin v prvních hodinách a dnech léčby je totiž pro jejich přežití rozhodující. „Spolu s doktorkou Suchánkovou a docentem Urbánkem z mého domovského pracoviště se zaměřujeme na imipenem, antibiotikum, pro které validovaný model dávkování zatím neexistuje a které je používané u závažných infekcí, rezistentních na běžněji používané léky. Cílem je popsat chování léku ve vztahu ke známým charakteristikám pacienta tak, abychom byli schopni lépe předvídat, jaká dávka bude potřebná k co nejrychlejšímu dosažení správných hladin,“ vysvětluje Jan Strojil.

Optimální dávky antibiotik a špičková matematika z NASA

Právě Laboratory of Applied Pharmacokinetics and Bioinformatics, ve které Jan Strojil v Los Angeles zakotvil, patří k celosvětově nejuznávanějším pracovištím v oblasti modelování pohybu antibiotik v těle nemocných. „Laboratoř se proslavila především neparametrickým modelovacím softwarem, dnes známým pod názvem Pmetrics. Jeho unikátní vlastností je to, že nevyžaduje žádné předpoklady o rozložení hodnot v populaci, jako jsou například poločas či distribuční objem. Pro naše použití, speciálně v populaci kriticky nemocných pacientů, je důležitá právě schopnost získat maximálně přesné výsledky bez nutnosti předpokládat vlastnosti rozložení, které neznáme,“ objasňuje farmakolog. „Dá se říct, že jde o stejné algoritmy, které se používají k navádění raket, ostatně jeden ze statistiků laboratoře, David Bayard, je šéfem Guidance & Control Analysis Group v JPL, která umí trefit raketou cíl vzdálený 7,5 miliard kilometrů daleko. Proti tomu se správná dávka antibiotika nezdá zas tak neřešitelný problém,“ dodává s úsměvnou nadsázkou.

Rozdíly a paralely

Administrativní rutina spojená s vědou se v amerických podmínkách podle něj od té české příliš neodlišuje. V pozici „research observer“ si to ověřil při účasti na podání dvou grantových projektů. „Snad kromě toho, že jsou částky téměř totožné, jen v dolarech, je to překvapivě stejná zkušenost – se stejnými byrokratickými frustracemi a absurditami, na jaké jsme zvyklí doma,“ potvrzuje Strojil.

Paralela s českým prostředím se naopak netýká životního stylu a atmosféry druhého nejlidnatějšího města USA. „Žije tu více lidí než v celé České republice, ale – kromě dálnic – to není moc poznat. Je to vlastně několik měst spojených v jeden obří celek a místo mnohamilionové metropole to připomíná spíš vesnici. L. A. je ztělesněním relaxované a přátelské povahy Jižní Kalifornie. Lidé se skoro pořád usmívají a není to jen ‚americký úsměv‘ – jsou upřímně přátelští. Cizí lidé na ulici si s úsměvem popřejí krásnou neděli, ve frontě u pokladny se pán se zájmem zeptá, jakou řečí mluvím na děti, a když zjistí, že česky, nadšeně se rozvykládá o českých hokejových hráčích a o tom, jak moc rád by se podíval do Prahy. A všichni znají Havla a Jágra.“

Zajímavou a formující zkušenost znamenal pobyt v USA i pro vědcovu rodinu, která ho do Los Angeles doprovodila. „Děti zde chodily do hudební školičky a L. A. i okolí nabízelo nevyčerpatelnou škálu míst k návštěvám – od koncertní síně navržené Frankem Gehrym až po start rakety Falcon 9. Na druhou stranu je samozřejmě náročné vychovávat dvě malé děti v cizím prostředí bez pomoci širší rodiny nebo přátel, a hlavně ze začátku to pro mou ženu byl určitě pořádný nápor. Patří jí velký dík za to, že svou trpělivostí náš pobyt v USA umožnila.“

Mezi kulturami, filozofiemi i hodnotami

Získání Fulbrightova stipendia považuje mladý vědec nejen za příležitost pro kariérní růst a možnost využít cenného tvůrčího volna. Jde podle něj zároveň o neopakovatelnou životní zkušenost. „Díky Fulbrightově komisi se mohou setkávat skupiny lidí ze zemí od USA, přes Nizozemí, Německo, Polsko, Rusko až třeba po Japonsko. Je to doslova kulturní most mezi národy, setkání různých filozofií a zkušeností, které obohacuje obě strany,“ zdůrazňuje.

Osobně si cení zejména toho, že mu zahraniční pobyt poskytl reflexi hodnot považovaných v prostředí euroatlantické civilizace vesměs za samozřejmé. „Měl jsem možnost se seznámit například se dvěma kolegyněmi z Číny, které se až zde ve škole dozvěděly o masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Pro člověka vyrůstajícího většinu života ve svobodné zemi je zvláštní si uvědomit, že svoboda, které si někdy pohříchu nevážíme, není automatická. Způsob, jakým se opatrně dívaly přes rameno, když tiše mluvily o tom, jak poprvé četly necenzurovaný internet, byl mrazivým připomenutím jiné, pro nás už cizí reality,“ připomíná Jan Strojil.