Děkan poblahopřál stoleté mecenášce, která věnovala fakultě 700 tisíc korun

Oslavenkyně Josefina Napravilová a děkan Milan Kolář.
Foto: Pavel Konečný
pátek 24. ledna 2014, 18:40 - Text: Pavel Konečný

Za Josefinou Napravilovou se dnes do Tábora vydal děkan lékařské fakulty Milan Kolář, aby jí blahopřál ke stým narozeninám. Fakulta každoročně rozděluje jejím jménem mezi studenty stipendium 50 tisíc korun.

„Když je zdravé tělo, tak je zdravej rozum. A rozum je všecko,“ objasnila stoletá dáma, proč podporuje studenty medicíny. Před několika lety prodala všechen svůj majetek a peníze rozdělila mezi čtyři lékařské fakulty. Ta olomoucká od ní dostala 700 tisíc korun.

„Je to obrovský dar, kterého si nesmírně vážíme,“ podotkl děkan Kolář. Je přesvědčen, že fakulta by měla Stipendium Josefiny Napravilové vyplácet i za deset let, kdy se peníze od mecenášky vyčerpají.

Český Nicholas Winton


Josefina Napravilová 
(*21. 1. 1914)

Narodila se v Plzni jako Gottfriedová. Matka pocházela z Dubu nad Moravou, kde Josefina trávila dětství. Pro její dobročinnost bylo rozhodující setkání se švédským princem Bernadottem. Ovlivnil ji svým názorem, že děti za válku nemohou, a přesto nejvíce trpí. Mezi lidickými dětmi, které zachránila, je i Václav Hanf, který ji dodnes oslovuje „maminko“. Sama je bezdětná.

Každý rok obdrží 20 tisíc korun student prvního ročníku s nejlepším prospěchem a 30 tisíc nejlepší absolvent.

Jako první získaly v Olomouci stipendium Josefiny Napravilové Kateřina Šivicová a Eva Riedingerová za akademický rok 2008/2009. Loni to byly Alena Šoustková a Sabina Šťastná.

„Někteří bývalí studenti mi píší krásné dopisy. Třeba lékařka, která si na mě vzpomene, když bere nástroje do ruky. Jeden z nich je dokonce epidemiologem v Indii,“ poznamenala Napravilová s jistým zadostiučiněním.

Josefina Napravilová má pestrý a pohnutý osud. Po druhé světové válce jako repatriační pracovnice zachránila čtyři desítky dětí zavlečených do Německa, včetně dětí z Lidic, a vrátila je do rodin. Po únoru 1948 jako „nežádoucí” emigrovala do Kanady. Do rodné vlasti se natrvalo vrátila v roce 1994 a usadila se v Bechyni. Nyní žije v domově pro seniory. Jejím přáním je, aby český národ byl znovu tak významný a slušný jako ve 30. letech minulého století. „Důležitá je výchova a vzájemná úcta. Sebevědomí, ale ne pýcha,“ zdůraznila oslavenkyně.


Komentáře

Žádné komentáře

Pro vkládání komentářů je nutné se přihlásit/zaregistrovat.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani vydavatele. Redakce diskusi nemoderuje, ale vyhrazuje si právo nevhodné komentáře smazat, případně zrušit registraci.