S bezdomovci v Olomouci solidárně zalehlo jedenáct spáčů

Postel s teplou peřinou oželelo v noci na dnešek 11 odvážlivců, kteří se zapojili do charitativního projektu Noc venku a vyjádřili tak solidaritu s lidmi bez domova. Na vlastní kůži si vyzkoušeli, jaké je to usínat pod širým nebem v sychravém listopadovém počasí. Bezdomovce podpořilo i přes 200 dárců, kteří přinesli k U-klubu zhruba tisíc kusů potravin.

„Obávala jsem se, že mi bude zima, ale spalo se mi kupodivu dobře. Měla jsem dva spacáky a deku, chladno mi nebylo. Zalehla jsem na trávu vedle U-klubu v jednu ráno a vstávala něco po šesté. Z včerejší akce jsem nadšená,“ řekla studentka porodní asistence Eva Valentová.

Symbolická pomocná ruka

Cílem projektu je seznámit veřejnost s problematikou bezdomovectví, organizátoři kladou důraz na osobní prožitek. V Olomouci se Noc venku uskutečnila podruhé, v tuzemsku se projektu zapojilo i dalších 13 měst.

„V porovnání s loňskem, kdy pod širým nebem spalo pětadvacet lidí, bylo letos spáčů méně. Myslím si ale, že se akce vydařila,“ uvedla jedna z hlavních organizátorek Eva Klimentová z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie. Připustila, že už loňskou zkušenost označili někteří za příliš tvrdou na to, aby ji opakovali.

Během večera se i letos hrálo divadlo, mezi herci byli i lidé s bezdomoveckou zkušeností. Organizátoři připravili také hudební vstupy, film, výtvarnou dílnu či komentovanou exkurzi po olomouckých místech, kde lidé bez domova žijí nebo žili. 

Charita, filantropie, solidarita

Noc venku podpořil i rektor Jaroslav Miller. „Sám jsem se v nedávné době seznámil s člověkem, který před časem hrával v průchodu ke Konviktu na klavír. Tento absolvent konzervatoře ztratil shodou nešťastných náhod mnohé. Neztratil však elán do života, přestože se mu nyní nedaří. Je ukázkovým příkladem toho, že člověk v životě nemusí mít vždycky štěstí. Věřím, že pro něj tomu není tak napořád,“ řekl rektor. Zdůraznil, že charita v tom nejširším slova smyslu je oblastí, v níž by univerzity měly působit.

Bez střechy nad hlavou se v minulosti ocitl i Libor Jelínek, jeden z účinkujících v  představení divadelního spolku Úlet. „Snad příchozí pochopili, že lidé bez domova nesedí jen na lavičkách a popíjejí víno. Mnozí z nás jsme nerezignovali. Problém života bez domova jsem sám řešil několik let. Dnes jsem na tom trochu líp, díky charitnímu zařízení se mi podařilo získat sociální byt. Divadlo jsem tu hrál i loni,“ prozradil Jelínek. 

Důležitá hmotná pomoc

Vstupenkou na Noc venku byly trvanlivé potraviny v minimální hodnotě 50 korun. Lidé přinesli instantní polévky, konzervy či těstoviny.

 „Přišli jsme se podívat, myslím si, že tato akce smysl má. Ale na přespání nejsem připravena. Snad příští rok. Je dobré veřejnost upozornit na realitu bezdomovectví,“ řekla studentka Gymnázia Hejčín Tereza Hubáčková.

Historie Noci venku se odvíjí od 70. let minulého století, kdy se v Anglii začaly objevovat první „spáčské skupinky“ studentů, kterým nebyl lhostejný osud lidí bez domova. Postupně se projekt rozšířil do dalších britských měst a v roce 2011 už venku nocovalo přes 600 spáčů. První česká noc se uskutečnila před třemi lety v Ostravě z iniciativy studentů a pedagogů fakulty sociálních studií Ostravské univerzity a Sdružení azylových domů. Letos se do ní zapojilo 14 měst.

Olomouckou Noc venku organizovala filozofická fakulta, Charita Olomouc a Socio.faktor.