Rozloučení s hudebním pedagogem profesorem Ladislavem Danielem

Em. prof. PhDr. Ladislav Daniel, CSc., dr. h. c., významný hudební pedagog, známý propagátor hry na zobcovou flétnu a hudební gramotnosti, zemřel v pondělí 16. února po krátké vážné nemoci v 93. roce svého života.

Poslední rozloučení s prof. Ladislavem Danielem se uskuteční v pátek 27. února ve 13:30 hodin v chrámu sv. Mořice v Olomouci.

Profesor Ladislav Daniel působil po celý svůj aktivní život na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Byl v pořadí druhým jmenovaným emeritním profesorem v historii Univerzity Palackého v Olomouci. Doktorem honoris causa jej jmenovala Ostravská univerzita v Ostravě roku 2010.

Narodil se 29. května 1922 v Sendražicích, vystudoval anglistiku a hudební výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci u prof. Ivana Poldaufa. V letech 1961–1972 vedl Katedru hudební výchovy na Pedagogogickém institutu a na Pedagogické fakultě UP, v letech 1968-1969 byl krátce proděkanem pro vědu. Po disertační práci na téma intonační „tonální metody písňové“, kterou vytvořil jako způsob zpěvu z not, se na Pedagogické fakultě UP habilitoval (1968), byl jmenován profesorem (1992) a emeritním profesorem (2004). Po celý život byl i aktivním hudebníkem (trubka v Orchestru Gustava Broma, lesní roh v Moravské filharmonii pod dirigentem Františkem Stupkou, řídil dechový orchestr, jazzový big–band a Olomoucký učitelský symfonický orchestr, v kvartetu hrál na violoncello a v souborech staré hudby na zobcovou flétnu a historické hudební nástroje. Získal Zlatou desku Pantonu za rozšíření zobcové flétny u nás a v říjnu 2014 Cenu za celoživotní dílo Společnosti pro hudební výchovu České republiky.

Profesor Daniel byl prvním propagátorem hry na zobcovou flétnu a jejího rozšíření na základních školách a na základních uměleckých školách u nás. Napsal a vydal sedm dílů populární Školy hry na zobcovou flétnu, z nichž zvláště první díl dosahuje dodnes nákladu mnoha set tisíc výtisků. Přednášel a publikoval v sedmi jazycích na kongresech International Society for Music Education v Budapešti, Dijonu, Bristolu, Varšavě, na řadě domácích konferencí i v cizině. Svou činností výrazně ovlivnil vývoj hudební pedagogiky a praxi hudební výchovy v Československu, v České republice i v zahraničí. Spolu se svou manželkou Bohuslavou Danielovou založil, koncipoval a metodicky vedl Základní školu s rozšířenou hudební výchovou v Olomouci na třídě Svornosti a spolu s ní se nikdy nelekal žádných administrativních překážek a s neutuchajícím úsilím uplatnil tzv. olomoucký model na řadě škol v Československu jako systémový krok ministerstva školství. Řada jeho absolventů dále šíří jeho myšlenky. Do výuky zpěvu z not přispěl svou tonální metodou písňovou podle ideje Guida z Arezza, v níž užil opěrných písní namísto solmizačních slabik. Jeho Intonační cvičení, zpracovaná jako kombinatorická učební pomůcka, se dodnes široce používá od konzervatoří po pedagogické fakulty. Jeho záliby zahrnovaly stavbu historických nástrojů (violy da gamba, loutny, serpent, cink, dudy, cimbál) – byl členem Kruhu houslařů České republiky – i jazykovědu (napsal a za minulého režimu nemohl vydat rozsáhlý česko-nizozemský a nizozemsko-český slovník; studoval dánštinu a skandinávské jazyky atd.).

Recentně vypracoval software výuky zpěvu z not na počítači. Napsal elementární školy pro hudební nástroje (zobcová flétna, trubka, klarinet, kontrabas, kytara, dudy, cimbál aj.), inicioval po příkladu skladatele Carl Orffa aktivní užití nástrojů v hudební výchově, vytvořil novou koncepci hudební výchovy se závaznými součástmi (hlasový, rytmický, intonační výcvik, nástroje a improvizace) a řadu učebních pomůcek pro hudební výchovu. Podílel se na četných cyklech orffovských kurzů s kolegy Pavlem Jurkovičem, Miroslavem Střelákem, Petrem Jistelem, Boženou Viskupovou a dalšími. Do posledních měsíců života pořádal s pomocí svého žáka Tomáše Lachmana hudebně-metodické kurzy pro učitele v Praze, Bratislavě, Olomouci, Vídni a jinde. Experimentálně ověřil a prosazoval myšlenku (na příkladu melodie řeči), že každý člověk disponuje hudebním sluchem (s výjimkou nepatrného procenta případů skutečných nemocí sluchu) a že každý člověk se může pomocí správné hudební a hlasové výchovy naučit nejenom čistě zpívat, ale i zpívat z not. Zasazoval se o širokou výuku České státní hymny ve školách. Byl do svých posledních dnů neúnavným iniciátorem prospěšných změn v metodách výuky hudební výchovy u nás a zaníceně po celý život propagoval šíření hudební gramotnosti.

Ladislav Daniel