Prostorová hra festivalu MusicOlomouc

Barokní andílci v kapli Božího Těla jsou pravda zvyklí na ledacos, ale včera večer asi nevěřili svým uším, když jinak ustrnutí ve svém vlastním prostoru (jako uprostřed zvláštního tance) vpluli díky výborným interpretačním schopnostem rakouského souboru Praesenz do zcela jiného hudebního světa. Festival MusicOlomouc tak ukázal svou další tvář.

Hned s prvními tóny skladby Miroslava Srnky pojmenované Prostý prostor jim bylo jasné, že je čeká veliké dobrodružství. Zvuky violoncella, doprovázené minimalistickou klavírní hrou Reto Stauba, nebyly obyčejnou přehlídkou violoncellové hry. Posluchače přímo zaplavila vlna nových zvuků, linoucích se zpod prstů violoncellisty Jana-Filipa Ťupy.

V jemné a celkově subtilnější první polovině koncertu zazněla kromě Srnkovy skladby díla Sidney Corbetta – Im Angesicht des Zweiflers, inspirovaná básní Bertolta Brechta a Aer rakouského skladatele Beata Furrera, v níž vynikal vedle klarinetisty Richarda Haynese obzvláště Reto Staub, střídající hru na klaviatuře s drnkáním přímo na struny klavíru. Posledním dozněním prosté prostorové krajiny před přestávkou byla Rhymer's Ayre 2 od Jana Masanetze.

Druhá část večera přinesla značnou změnu – prostý prostor vymezený předchozími skladbami nahradila „hrubá hmota“ (Heavy matter) ve skladbě Mirror Stratum Američana Timothy McCormacka. Richard Haynes vyměnil obyčejný klarinet za méně známý klarinet kontrabasový, s nímž předvedl mistrovsky zvládnutou techniku hry, kdy podle McCormackovy grafické partitury neustále měnil při hře nátisk, čímž dosahoval odlišného zvukového odstínu.

V pozadí za Haynesem nezůstal ani Ťupa, jenž náročný violoncellový part bravurně zvládl. Celá skladba působí spíše jako jakási hra s nástroji. Nepatří ke skladbám, po jejichž vyslechnutí si posluchač prozpěvuje útržek chytlavé melodie, má spíše demonstrovat skryté možnosti nástrojů, jejich další využití, jež by mnohé ani ve snu nenapadlo.

Závěrem koncertu zazněl Allmahlich aber die Gedanken einschläfernd (volně přeloženo jako: pomalu, ale přece myšlenky uspávající) Hannese Seidla, kde svou „hudební“ roli sehrála mimo kontrabasový klarinet i televize, fén, ruční šlehač či zvuk projíždějících aut pouštěný z nahrávky (těch téměř nebylo v kapli potřeba) v různých intervalech podle pokynů skladatele.

Dnes, s posledním dubnovým dnem, se uzavírá i festival MusicOlomouc závěrečným koncertem Affetto & Akademici z Moravy, který je, až na jednu výjimku, ve znamení moravských autorů. Vokální kvarteto Affetto zazpívá například Glosy ze Švejka brněnského skladatele Miloše Štědroně a dílo Pasejamá jeho syna Miloše Orsona Štědroně. Jediná "přespolní" skladba od Remberta Herbase Mamay zazní v české premiéře.

Autorka je studentkou muzikologie.