Poslední reportáž Jany Sotonové

Příspěvek o lidech žijících s Parkinsonovou chorobou, který dnes večer odvysílá v pořadu Reportéři Česká televize, je poslední reportáží Jany Sotonové. Osmadvacetiletá absolventka olomoucké žurnalistiky tragicky zahynula minulý víkend při autonehodě.

„Byl jsem na ni přísný šéf, snad poznala, že jsem ji měl rád,“ řekl o své kolegyni dramaturg a moderátor Reportérů Marek Wollner. O Sotonové se vyjadřoval s respektem. Obdivoval její výdrž, zarputilost a odhodlání nikdy se nevzdat.

„Poznal jsem ji v době, kdy dělala bakalářskou práci o našem pořadu. O žurnalistiku měla skutečný zájem, dokonce dala přednost externí smlouvě před jistým místem v Lidových novinách,“ dodal Wollner.

Žurnalistika jako vášeň

Jana Sotonová se zajímala především o sociální témata. Možná proto po ukončení bakalářského studijního programu Žurnalistika pokračovala v dálkovém studiu oboru Sociální práce na pedagogické fakultě, naznačila její spolužačka a tehdejší spolubydlící Zdenka Burešová.

„Do privátu se nastěhovala hlavně proto, aby měla klid na práci. Už ve třetím ročníku pracovala pro Aktuálně, chystala studentský časopis a přes léto pracovala pro Deník v Chorvatsku, kde se podílela na vydávání české mutace pro turisty. Byla hodně akční a žurnalistikou žila, bavila jí,“ uvedla Burešová.

Sotonová utkvěla ve vzpomínkách i svému vyučujícímu Martinu Foretovi z katedry žurnalistiky. „V seminářích se nebála ozvat, když ji něco nebylo jasné, nebála se nesouhlasit nebo se doptat, když jí má argumentace nepřipadala dostatečně přesvědčivá. To nejsou, bohužel, vlastnosti a projevy úplně typické, rozhodně jsou ale takové, díky kterým si vyučující studenta zapamatuje. A v neposlední řadě jsou nepochybně ideální pro novinařinu, jakou Jana později praktikovala,“ prohlásil Foret.

Na straně slabších

Podle jejího kolegy a vedoucího diplomové práce Davida Macháčka byla Jana Sotonová vášnivá diskutérka. „Nediskutovala o módě, dietách či pleťových krémech. To ji nezajímalo. Jana vášnivě diskutovala o spravedlnosti, o lidských právech, o pomoci slabším –  a to ne dlouho do noci, jak se s oblibou říkává, ale třeba až do rozednění. Trápila ji každá křivda, kterou kolem sebe viděla a byla ochotná na nápravách pracovat až téměř do sebezničení. Neznám mezi novináři nikoho druhého, kdo by věnoval tolik času studování soudních spisů, kdo by znal nazpaměť paragrafy zákonů, kdo by tak pečlivě ověřoval informace a důkazy,“ popsal Macháček.

Sotonová pro něj byla křehká navenek, ale neskutečně silná uvnitř. „Když někde cítila křivdu nebo nespravedlnost, proměnila se ve vteřině z půvabné a usměvavé slečny ve válečného bojovníka. Klamala tělem. Vypadala křehce, ale bojovala jako lev. V debatách o právu a spravedlnosti ji renomovaní advokáti i soudci brali jako sobě rovnou, v tom byla obdivuhodná. Kdyby jí to osud dopřál, byla by jednou ombudsmanka, o tom jsem přesvědčený,“ tvrdí Macháček.

Už v diplomové práci v roce 2008, kterou ilustroval karikaturista Štěpán Mareš, se Sotonová věnovala otázce, co to je vlastně ta tolik skloňovaná „veřejnoprávnost“, co pod tímto slovem rozumí zákonodárci, teoretikové i praktici. „Co jí rozuměla ona sama, ukazovala Jana pravidelně v pořadu Reportéři ČT,“ dodal Foret.

Wollner uvedl, že Jana Sotonová odvysílala řadu pěkných reportáží. Za všechny vyzdvihnul tu, kterou považoval za nejzáslužnější. „Byla o malém autistickém človíčkovi, kterého šoupli do ústavu k dospělým. Každopádně byla nejdojemnější a zlomila srdce nejen mně, ale i lhostejným úředníkům, takže jeho situaci začali díky Janiným reportážím řešit,“ naznačil Wollner.

Jana Sotonová měla před sebou bezesporu spoustu skvělých příběhů a kauz, které už bohužel nenatočí. Její památce budou ve 21:25 věnováni dnešní Reportéři ČT. Rodina a přátelé se s ní rozloučí ve středu 27. srpna v chrudimské obřadní síni.