Paměť UP vydá život Miloše Trapla s historií

Životní příběh historika a emeritního profesora filozofické fakulty Miloše Trapla se stal námětem pátého svazku ediční řady Paměť UP, která doplňuje obraz univerzity o subjektivní svědectví členů její akademické obce. Memoáry s názvem Můj život s historií, které nyní připravuje do tisku univerzitní vydavatelství, budou slavnostně pokřtěny v polovině září.

Osobní vzpomínky Miloše Trapla, který v příštím roce oslaví osmdesátku, zahrnují chronologický vývoj s tematickými celky rozdělenými do několika kapitol. Vrací se v nich do období svých dětských let a přes středoškolská a vysokoškolská léta na olomoucké univerzitě k dlouholetému působení na její katedře historie až do poloviny devadesátých let minulého století.

„V knize se mohou o sobě dočíst kolegové z katedry, většina z těch, se kterými jsem začínal, jsou však už bohužel zesnulí. Jako červená nit se pamětmi táhnou mé kontakty s docentem Bieberlem a samozřejmě je tam psáno o mých učitelích – profesorech Hosákovi, Kristenovi, Polišenském, kteří na mě měli největší vliv,“ přiblížil Trapl.

Jak připomíná editor nového svazku a ředitel univerzitního archivu Pavel Urbášek (na snímku vlevo), lze prostřednictvím Traplových pamětí nahlédnout i do domácnosti jednoho z otců zakladatelů této univerzity – Miloslava Trapla. „Stýkání a potýkání otce a syna je vylíčeno velmi půvabně a celé paměti jsou úsměvné, odlehčené, vlídné a velmi čtivé,“ doplnil Urbášek.

S kůží na trh

Psaní pamětí je podle Urbáška vždy nesení kůže na trh. „Člověk do nich vkládá sebe sama. Navíc většina autorů univerzitních pamětí žije a ať chtějí nebo nechtějí, střetávají se v jejich vzpomínkách události, které jsou ještě v dobré paměti ostatních,“ vysvětlil Urbášek.

Toho si je autor nového rukopisu plně vědom a v úvodu ke svým vzpomínkám na to upozorňuje. „Napsal jsem tam, ať se na mne nikdo nezlobí – vzhledem k tomu, že si často dělám legraci sám ze sebe, dělám si ji občas i z druhých,“ potvrdil s úsměvem Trapl. Jako historik si je navíc vědom úskalí subjektivního popisu událostí. „Je složité něco takového sepsat, i když jsem se samozřejmě snažil o zasazení do historických souvislostí,“ dodal.

Bez subjektivních pramenů je historie neúplná

Právě osobního pohledu na vybrané úseky historie si Urbášek cení a svědectví pamětníků, kteří jsou ochotni se o své vzpomínky podělit s veřejností, považuje za přínos k poznání historie a dotvoření obrazu dobových souvislostí. „Pokud chybí prameny osobní povahy, ať už jsou to rozhovory, orální historie nebo paměti, tak z té historie něco vypadne a už se to do ní nikdy nemůže vrátit,“ vysvětluje Urbášek.

To bylo také jedním z důvodů, proč se Trapl na jeho popud k sepsání svých pamětí odhodlal. „O to mi vlastně nejvíc šlo – postihnout všechny věci a události, které jsem prožil a které nejsou nikde zapsané a vlastně se o nich neví – soukromé telefonáty nebo osobní rozhovory, ze kterých je patrné, jak beznadějná byla situace na počátku normalizace,“ objasnil Trapl.

Unikátní ediční praxe

Impuls k vydávání ediční řady Paměť UP vzešel od ředitele univerzitního archivu Pavla Urbáška, který byl také editorem všech dosavadních svazků. Prvním z nich byla komentovaná edice pamětí klasické filoložky Julie Novákové, kterou pod názvem Paměti aneb Autobiografie, a s podtitulem Třináct olomouckých let (1948–1961) vydalo Vydavatelství Univerzity Palackého v roce 2008. V dalších letech následovaly Proměny doby – memoáry mezinárodně proslulého fyzika Jana Peřiny, paměti literárněvědného rusisty Miroslava Zahrádky Okamžiky ze životního putování literárního vědce a prozaika a Letopis intelektuála ze zatracené generace historika a bývalého děkana filozofické fakulty Josefa Bieberleho.

V praxi českých vysokých škol představuje knižnice Paměť UP ojedinělý ediční počin. Univerzita jím rozšiřuje poznání vlastní historie o unikátní vzpomínky svých učitelů a vědeckých pracovníků.