MusicOlomouc efektně zakončil Österreichisches Ensemble für Neue Musik

Festival MusicOlomouc včera svým koncertem zakončil přední rakouský soubor Österreichisches Ensemble für Neue Musik. Poslední ze sedmi festivalových koncertů završil svátek avantgardní hudby a dokázal, že v interpretaci soudobé vážné hudby neexistují žádné hranice.

Österreichisches Ensemble für Neue Musik koncertuje v různých sestavách od jednoho do patnácti hráčů. Pro MusicOlomouc zvolil sestavu ve složení Theodor Burkali (klarinet), Ivana Pristasova (housle), Peter Sigl (violoncello) a Nora Skuta (klavír). Jako první zazněla skladba Lagrein z díla rakouského skladatele Johannese Maria Staud, která se stala lehkým předznamenáním, v jakém duchu se celý koncert ponese.

Brilantní hra

Ve skladbě Lagrein začínal klarinet takřka „z ničeho“ a postupně se přidávaly smyčcové nástroje s glisy a „skákáním“ smyčcem po nejvyšších strunách, proto zpočátku violoncello neznělo svou medovou hlubší barvou, jakou obvykle mívá. Klavíristka hrála napůl vsedě, napůl vestoje, využívala totiž krajních poloh klaviatury, jak tomu ostatně bylo u všech nástrojů, a postupně se dostávala k výraznějším částem, kdy precizně vystihla naléhavost skladby akcentovanými tóny. Netradiční techniku hraní na klavír ukázala Nora Skuta nejen v tomto díle. Nejdříve jako doprovod, poté dokonce sólový part zahrála na pouze klavírní struny.

Už v první skladbě si nejeden posluchač mohl všimnout neobyčejné sehranosti a přesnosti souboru. Při náročných technických vyhrávkách prsty houslistky a cellisty doslova běhaly po hmatnících a zároveň si všichni čtyři interpreti zachovali specifický výraz pro hudbu tohoto typu takřka nezbytný. Přesvědčivost napjatého prožitku způsobila to, že šel z hráčů v kombinaci s náročnou hudbou místy až strach.

Třetí skladba pro trio

Druhým autorem večera se stal rovněž rakouský Georg Friedrich Haas se skladbou de terrae fine pro sólové housle. Posluchači mohli tedy vyslechnout kvality houslistky Ivany Pristasove, která dílo interpretovala s nezaměnitelným entusiasmem. Hassova de terrae fine vyžaduje velké dynamické rozdíly na jedné struně, časté střídání krajních poloh houslí, brnkání a táhlé tóny postupně se rozvíjející do disonantních intervalů, z nichž mrazí po zádech. Objeví se však i lyričtější, melodičtější část, po chvíli se ale opět vrátí do napětí a k závěru se dostává přes složité stupnicové vyhrávky. Jak nenápadně skladba začíná, tak i končí, a houslistka odcházela za zvuku dlouhých ovací, několikrát se musela na pódium vracet.

Třetí bod programu zazněl pouze v triu, bez klarinetisty. Klavírní trio schlechtecharakterstücke skladatele Bernharda Gandera bylo zřejmě nejenergičtější a nejrychlější skladbou večera. Cello a klavír si zde odpovídají, klavír hraje zejména v prvních částech do mezidob a celkově se jedná o velkou změť disonantních akordů opět v krajních polohách.

Dechem rozeznělé struny

Po pauze následovala už pouze jedna skladba, která ale s přehledem obsáhla zbývající čas koncertu. Jednalo se o Allegro sostenuto Helmuta Lachenmanna a tentokrát na pódium vstoupila klavíristka, cellista a klarinetista, jenž ke svému tradičnímu B klarinetu přidal ještě basklarinet.

Opět skvěle interpretované dílo vyzdvihlo kvality souboru a ubíralo se směrem pro MusicOlomouc víc než vhodným. Od těchto tří nástrojů posluchači vyslechli směsici různých zvuků, u nichž bylo leckdy těžké určit, od kterého nástroje vlastně pocházejí. Nora Skuta nejenže opět hrála možná častěji na klavírní struny než na klapky, ale měla po ruce ještě paličky a jakési „kladívko“, jímž ťukala do různých částí desky a obdivuhodně rychle stíhala všechny tyto způsoby hraní střídat.

Momentem překvapení bylo, když se z klavíru na malý okamžik ozval čistě durový akord. Theodor Burkali často do obou klarinetů pouze „foukal“, aniž by se z nástroje linul nějaký zvuk, několikrát se obrátil směrem do otevřeného křídla a svým tónem rozezněl klavírní struny, což způsobilo zajímavý zvukový efekt.

Závěrečný potlesk trval opravdu dlouhou dobu a nepochybně zaslouženě. Organizační tým festivalu zvolil skutečně dobře, když Österreichisches Ensemble für Neue Musik umístil až na samý závěr festivalu. Na včerejším koncertě se potvrdilo, že MusicOlomouc má dobře nakročeno k festivalu, který posouvá hranice soudobé vážné hudby do vyšších míst. Proto je už teď na místě napjatě očekávat, co nového přinese osmý ročník festivalu v roce 2016.