Mezi monzuny a tajfuny

Až na daleký Tchaj-wan vzala včera posluchače Dětské univerzity na výlet Kateřina Szokalová z katedry asijských studií filozofické fakulty. Na děti čekala prezentace o ostrově, čínská písanka, ale i kvíz o ceny.

Szokalová sama na Tchaj-wanu alias Krásném ostrově, jak jej kdysi pojmenovali Portugalci, nějakou dobu žila, a tak kromě geografických či historických údajů malé vysokoškoláky seznámila i s vlastními zkušenostmi. „Zažila jsem také tajfun. Ve městě to není nic zas tak hrozného, ale chodili jsme po kolena ve vodě, protože tam nefunguje dobře kanalizace,“ vyprávěla při vysvětlování rozdílu mezi monzunem a ničivým tajfunem.

Z městských ulic, kde se mísí tradiční čínská architektura s evropskou kulturou, se pak děti prostřednictvím fotografií vydaly do národních parků. První zastávka byla hned v tom nejstarším a nejjižnějším – Kentingu, který je díky písčitým plážím, malebným přírodním scenériím a Národnímu muzeu mořské biologie zároveň oblíbeným turistickým cílem.  

Poté již přišly na řadu pera a mozkové závity. Studenti si v praktické části mohli poskládat podle vzorů tangram, tradiční čínské puzzle sestávající ze sedmi geometrických tvarů, nebo nacvičit si několik čínských znaků. A v připraveném kvízu si ověřit právě nabyté znalosti o Tchaj-wanu. Ten nejlépe zodpověděla Jana Urbanová. Spolu s šesti dalšími úspěšnými řešiteli si odnesla drobné ceny s čínskými motivy.

S prázdnou ovšem z filozofické fakulty neodcházel nikdo, každý student totiž vyjma razítka do indexu dostal také kartičku se znakem pro své znamení čínského horoskopu a tangram je zábava na déle než půlhodinu ve školní lavici. A někteří také, byť se zajímavými pohnutkami, začali přemýšlet, že by se na Tchaj-wan jednou vydali. „Lákají mě tamní otřesy a tajfuny, chtěl bych je zažít,“ uvedl například Jára Urban z Olomouce.

Příští středu ale malí vysokoškoláci nezamíří na Dálný východ, nýbrž na cyrilometodějskou fakultu, kde se ponoří do světa Bible.