Libuše Hrabová novou držitelkou Ceny Františka Palackého

Vědkyně a uznávaná odbornice na středověké dějiny Libuše Hrabová vystoupila dnes během slavnostního zasedání vědeckých rad a akademických senátů Univerzity Palackého s přednáškou zaměřenou na osobnost buditele Františka Palackého. Poté v kapli Božího Těla převzala Cenu Františka Palackého.

„Když se srovnávám s historiky starších dějin, profesory Polišenským, Šmahelem, s jejich šíří publikační činnosti, s jejich věhlasem, mám pocit, že si Cenu nezasloužím. Nechci se už vůbec srovnávat s Palackým, který byl historik, organizátor vědecké práce a politik. Byl však především člověk, který zanechal budoucím pokolením mnoho myšlenek, které znamenají určitou orientaci v devatenáctém století i ve stoletích následujících. A má co říci i ve dvacátém prvním století. Velmi za cenu děkuji,“ uvedla Hrabová.

Olomoucká škola medievistických studií

Emeritní profesorka Univerzity Palackého Libuše Hrabová se významně zasloužila o pozvednutí historické vědy v Česku. Položila základy silné olomoucké škole medievistických studí.

Uznávanou historičkou středověkých dějin byla už před rokem 1968. V období normalizace však musela univerzitu opustit a po dvacet let, kdy působila v olomoucké Státní vědecké knihovně, nesměla publikovat. Na katedru historie se vrátila po roce 1989 a jako nově jmenovaná vedoucí byla pověřena vybudováním moderního vědeckého pracoviště včetně jeho personálního zajištění.

„Libuše Hrabová všemožně podporovala vědecký rozvoj především mladých pracovníků katedry, kterým rovněž pomáhala zprostředkovat cenné mezinárodní kontakty a zahraniční stáže. Současný charakter vědeckého výzkumu katedry historie, vysoká grantová úspěšnost ústavu a mezinárodní renomé řady pracovníků katedry jsou nepochybně výsledkem právě jejího působení a aktivit,“ řekl dnešní vedoucí katedry historie Jan Stejskal. Doplnil, že se Hrabová vždy věnovala a doposud věnuje především studentům v doktorském studiu. Její odborná práce směřuje především do oblasti slovansko-německých vztahů. Důležitým polem jejího badatelského zájmu jsou pak dějiny Polabských Slovanů.

Století Palackého

„Protože profesorka Hrabová své zásluhy obvykle přechází skromným mlčením, rozhodla se katedra historie nominovat ji na Cenu Františka Palackého, a to nejen za její občanské postoje v období normalizace, ale především jako vynikající vědkyni, inspirativní pedagožku a ženu, které bylo osudem a dějinami souzeno vykonat hlavní a nepřehlédnutelné dílo na poli historie až v důchodovém věku,“ napsal do návrhového listu k udělení ceny Jan Stejskal.

Ve své přednášce pak profesorka Hrabová hovořila o myšlenkách Palackého, které jsou zrcadlem jeho doby. Přednášku nazvala Století Palackého, protože právě Palacký si podle ní byl vědom toho, jaký přelom 19. století znamenalo.

„My mluvíme o globalizaci, Palacký mluvil o velké centralizaci světové. Chápal tím však totéž. Obojí je neseno především vytvářením dvou základních spojů – dopravního a informačního. A takové jsou dodnes,“ uvedla Hrabová. Zároveň poukázala na základní myšlenku, kterou vyzvedl J. L. Fischer – totiž, že tou nejdůležitější hodnotou, kterou má český národ bránit, je vzdělání.

Ocenění za vynikající výsledky

Cena Františka Palackého je oceněním vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy nebo kultury, které přispívají k prestiži České republiky a Univerzity Palackého. Byla zřízena k příležitosti dvoustého výročí narození Františka Palackého 14. června 1998. Jménem Univerzity Palackého ji uděluje její rektor, zpravidla jednou za dva roky.

K dosavadním laureátům patří historici Josef Polišenský a František Šmahel, biolog Oldřich Nečas, kardinál Tomáš Špidlík, in memoriam. V roce 2012 tuto cenu obdržel první polistopadový rektor Josef Jařab.

Už od zřízení této ceny spolupracuje s olomouckou univerzitou rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, a město Neratovice, kde Palacký pracoval na Dějinách národa českého v Čechách a v Moravě.