Je společenský konsensus jen fetiš?

Odpovědi na otázky typu „Jak se vyrábí konsensus?“, měla přinést úvodní prosincová přednáška Michala Hausera z Filozofického ústavu Akademie věd ČR na půdě olomoucké filozofické fakulty.

„Kulturní průmysl spojuje vjemy s určitými pojmy a tím nás předem formuje – představa spontánního společenského konsensu je tak jen fetišem,“ upozornil přítomné Hauser. Představil dva možné přístupy k výpovědím lidí – liberální a kritický.

Liberální přístup podle něj předpokládá spontaneitu postojů a autenticitu, kritický pohled pak výpověď za autentickou nepovažuje, a už vůbec nepočítá s možnou spontaneitou.

Hlavním tématem přednášky bylo však pojetí konsensu různými teoretiky, především Theodorem W. Adornem a Slavojem Žižkem.

Kulturní průmysl

Počátek doby konsensu umístil Hauser do dvacátých let 20. století. Zásadní roli v jeho utváření hraje kulturní průmysl. V něm přebírá kultura od průmyslu jeho bazální funkci – produkci a reprodukovatelnost. „Vznikají kulturní produkty, které jsou vyráběny jako výrobek v továrně,“ podotkl Hauser.

S nekonečnou reprodukovatelností jde ruku v ruce omezování představivosti a pronikání do základní úrovně lidského poznání. „Pokud se Adorno při analýze konsensu zaměřuje na problematiku utváření vědomí, tak Žižek se zaměřuje na rovinu nevědomí,“ pokračoval Hauser ve výkladu.

Švejk versus fantasmata

Žižek podle Hausera pracuje především s pojmem fantasma, jakožto psychickým útvarem, který tvaruje a určuje základní způsob vnímání věcí kolem nás, fantasma je spojená s touhou či slastí. Fantasmata samozřejmě nejsou individuální, je jich mnoho a jsou základem konsensu. „Fantasma slouží jako strašidelný doplněk, jsou to taková nepsaná pravidla, která dodržujeme, a toto dodržování nám přináší slast...,“ řekl Hauser.

Jako protipříklad uvedl postavu Švejka, který důsledně a poslušně dodržuje pravidla psaná, čímž uvede ve zmatek všechny, s nimiž přijde do styku – vyřazuje či překřižuje totiž fantasmata, která psaná pravidla musejí podporovat.

Hauserova slova vyvolala asi půlhodinovou diskusi. Přednáška byla součástí cyklu Aktuální otázky médií, kultury a komunikace, který pořádá katedra žurnalistiky.