Jan Vičar jubiloval hudebními lahůdkami

Jedna z nejvýraznějších osobností soudobého hudebního života s širokým tvůrčím záběrem profesor Jan Vičar z katedry muzikologie oslavil včera své půlkulaté výročí jedinečným hudebním setkáním. Během koncertu z jeho tvorby zaznělo v Kapli Božího Těla osm kompozic, z nichž dvě posluchači mohli slyšet poprvé.

„Vzhledem k tomu, že jsem autorský koncert připravil v Olomouci poprvé, chtěl jsem se předvést publiku, především univerzitnímu, v co nejlepším světle. I proto jsem do kaple pozval umělce, kteří dnes tvoří pražskou hudební špičku a shodou okolností mají i mé skladby ve svých repertoárech,“ uvedl Vičar.  Z mimopražských interpretů se koncertu zúčastnilo dámské kvarteto Quadricinium Vocale Carviniense, které ve vtipné choreografii a strhujícím pěveckým způsobem interpretovalo Tři koledy.

Osm kompozic, dvě premiéry

Vičar se dovede stejně samozřejmě pohybovat na poli muzikologie, hudební publicistiky, hudební pedagogiky i ve vlastních skladatelských aktivitách. Jeho životní dráha jej přivedla na několik významných působišť. Dodnes neustále osciluje mezi Moravou a Prahou, občas se přesune za oceán. Tvrdí však, že autor má v obecném měřítku ke každé své skladbě přibližně stejný vztah.

Včera však s  největším napětím očekával dvě premiéry: Šestero písní rozmarných, které půvabně zazpívala za klavírního doprovodu Markéty Janáčkové Barbora Martínková-Polášková, a kompozici Alter ego pro tombon a zvukovou stopu. Sugestivně ji zahrál solo trombonista České filharmonie Lukáš Moťka. V této skladbě, v níž jsou využity zvuky prastaré budovy Konviktu i smích studentů, původně počítal autor i s „rolí“ pro bývalého rektora univerzity, který hraje na trombon. Miroslav Mašláň však nakonec zůstal pouze v publiku.

„Netroufl jsem si. Na trombon jsem hrál sice patnáct let, ale je to už hodně dávno. V poslední době si na něj zahraji jen sporadicky,“ vysvětlil  Mašláň.   

Hudba překonávající bariéry

Vedle současného rektora Jaroslava Millera přišel na koncert i první polistopadový rektor Josef Jařab. „Mám Jana Vičara rád a vždy si s chutí poslechnu, co do sféry zvuků přičiní nového. V tom totiž nikdy nezklame. A jen tak mimochodem: Vičar nezklamal i v době naší rozvíjející se spolupráce s americkými vysokými školami v devadesátých letech. Jeho hudba a entuziasmus překonávaly i tehdy ještě existující jazykové bariéry,“ poznamenal Jařab.

Včerejší koncert z tvorby Jana Vičara byl součástí festivalu Opera Schratenbach i Roku české hudby.

Stále napilno

V nejbližších dnech začne Vičar pracovat na skladbě pro symfonický orchestr s pracovním názvem Žítkovské bohyně. V budoucnu by ji měl uvést dirigent Petr Vronský s Moravskou filharmonií. Také dokončuje studii Ve stopách Roberta Smetany aneb Třetí škola české hudební vědy, která byla objednána recenzovaným časopisem.