„Hudba je jednou z vrstev scénáře“

Po roce se do Olomouce vrátil izraelský dokumentarista Tomer Heymann. Včera zde promítal své filmy, dnes povede workshop se studenty. Vše je součástí Dnů židovské kultury, jejichž letošní téma nese název Hudba v čase apokalypsy.

„Hlavní motiv festivalu je natolik zajímavý, že otevírá dveře i těm, kdo se o židovskou tematiku nezajímají,“ poznamenal Heymann. Hudba se podle něj vždy může stát bránou do jiného světa a v jeho filmech hraje podstatnou roli.

„Hudba je jednou z vrstev scénáře. Není to něco, co bych přidal na konci, pracuji s ní hned od začátku. Správný výběr hudby, nástrojů, písní je důležitý, může dokonce nahradit dialog. Ve všech mých filmech je hudba důležitá,“ uvažoval. Při workshopu chce užití správné hudby dokázat tím, že když se odstraní, ztratí se smysl.

V dokumentu nejde o zábavu

Setkání se studenty při workshopu označil za tvůrčí výzvu a čirou radost. „Můžeme sebou vzájemně zatřást a otevřít svou mysl,“ řekl. Připraveny má tři hlavní témata – přiznání svého náctiletého homofobického postoje, komplikovaný vztah jeho izraelské rodiny a německého přítele a imigraci v Izraeli.

„Dokument nesmí být podbízivý, nebo učesaný, musí otvírat i nepříjemná témata. Natočit film o tom, že Olomouc je krásná, by nemělo smysl. Ale má smysl hledat její slabiny. V dokumentu nejde o zábavu, musí provokovat, naštvat. Chci diváka přinutit k otázkám, ne přinášet odpovědi. Ty si musí najít každý sám,“ prohlásil Heymann. Na workshopu chce také ukázat, jak zaujmout diváka v prvních pěti minutách.

Aliza – ztracená hvězda

V Izraeli právě běží jeho nový film Aliza. Je o pětasedmdesátileté zpěvačce, která byla v mládí hvězdou. „Byla slavná, ale pak na dlouhou dobu zmizela. Dnešní mladá generace o ní nikdy neslyšela a teprve teď objevuje, co poslouchali jejich rodiče či prarodiče. Je to film o setkání kultur a generací,“ popsal své dílo Heymann. Vytvořil jej ale na základě osobního příběhu. Do Alizy byl jako jedenáctiletý chlapec zamilovaný, dnes mu připomíná jeho matku.

„Na konci filmu je na mě naštvaná. Prý jsem si měl svůj problém vyřešit tak, že jsem si měl popovídat s vlastní matkou. Je to směs samoty a zahořklosti. Ale je to i symbol. Chtěl jsem ukázat, že nechci být na konci života hrdinou, který promarnil svůj život, nechci být zahořklý, že mě život minul. Na konci života chci vědět, že jsem nezradil své myšlenky a touhy a že dobrým důvodem pro život je láska,“ argumentoval.

V Olomouci se ale Heymann zabýval i vlastním vztahem k židovství. „Židovská kultura je širší, než kultura jednoho národa. Je to celý směr. Jenže v poslední době se kříží s izraelským nacionalismem, čím se jeho prostor zužuje. Judaismus ale podle mě dává prostor pro širší vyjádření,“ konstatoval dokumentarista. Tvrdí, že lidé nerespektují hodnotu života a má pro ně pořád spoustu příkladů, jak si ji uvědomit.

Olomoucký festival Dny židovské kultury pořádá Muzeum umění, Židovská obec a Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových filozofické fakulty. Skončí ve čtvrtek 30. října.