Historici z Univerzity Palackého zpracovali dějiny kláštera ve Vilémově

Benediktinské opatství ve Vilémově s podtitulem Dějiny zapomenutého kláštera na česko-moravském pomezí. To je název nové monografie Tomáše Somera a Josefa Šrámka. Autoři z katedry historie se téměř zapomenutému benediktinskému klášteru věnovali bezmála šest let. Přestože dnes návštěvník Vilémova stavbu nenajde, z knihy se dozví řadu objevných informací.  

Historici vydali moderně koncipovanou monografii, určenou odborné i širší veřejnosti. Dějiny kláštera zasadili do širších historických souvislostí, zmapovali historii jeho zakladatelů, klášterní klientelu nebo patronátní kostely. Pozornosti jim neunikly také hmotné památky, zejména pak výsledky zatím nepublikovaného stavebně historického průzkumu zaniklého kláštera.

 „Na tom, že zpracujeme dosud nepublikované dějiny kláštera ve Vilémově, jsem se vlastně už v roce 2009 dohodl s Josefem Šrámkem, který se dějinám benediktínských klášterů věnuje dlouhodobě. V té době jsem se zabýval především středověkými dějinami Havlíčkobrodska. Klášter ve Vilémově se tak stal středem našeho badatelského zájmu. Vydali jsme brožuru, a protože byla citovaná, rozhodli jsme se, že se místu budeme věnovat i nadále,“ říká Tomáš Somer, který na katedře historie přednáší středověkou historii.

A možná je klášter nejstarší soukromou fundací!

Cílem dvojice autorů, kteří na knize spolupracovali s archeologem Miroslavem Kovářem, bylo představit dějiny kláštera v co největší komplexnosti od jeho založení ve 12. století až po zánik v první polovině 16. století. 

V České republice je podle Tomáše Somera řada zaniklých klášterů, z nichž většině nebyla věnována patřičná pozornost. „Je jen několik klášterů, jimž se historikové věnují dlouhodobě. Vévodí jim samozřejmě nejstarší benediktinský mužský břevnovský klášter. Knihou se snažíme upozornit i na to, že existuje také řada dalších míst, která si pozornost historiků rozhodně zaslouží,“ dodává Somer.

Ne všechny kláštery podle něj zakládali panovníci nebo panovnické rodiny a právě opatství ve Vilémově má i v tomto smyslu velmi zajímavé souvislosti.

„Prameny ze 14. století totiž dokládají, že možnými zakladateli kláštera byli někdy v letech 1120 či 1121 šlechtici Vilém a Heřman. Dnes už však nejsme schopni tuto informaci ověřit, a tak propojujeme pouze fakta a analogie. Kdyby to však pravda byla, a já jsem této verzi nakloněn, znamenalo by to, že by byl klášter ve Vilémově u nás nejstarší dochovanou polosoukromou fundací,“ zdůrazňuje Somer.  

Před zánikem kláštera jej obývali utrakvisté. A spal zde i Jan Žižka z Trocnova

Při bádání ho například překvapilo zjištění, že od poloviny 15. do počátku 16. století žili v areálu kláštera komunitním náboženským životem utrakvisté. V té době byl klášter obsazen husity a v jeho zdech chvíli pobýval i Jan Žižka z Trocnova.

Při zpracování knihy využili autoři knihy mimo jiné i dokumenty papežské kanceláře publikované v edici Monumenta Vaticana. Pracovali s řadou dat, které bylo možné kombinovat a také s prameny, které nikdy předtím neměli k dispozici. „Obracel jsem se na řadu odborníků, například s překlady z latiny mi hodně pomohl Lubor Kysučan z katedry klasické filologie, kromě Miroslava Kováře jsem se radil i s řadou dalších archeologů,“ dodal Somer.

Téměř pětiset stránkové dílo vyšlo v nákladu 600 kusů v nakladatelství a vydavatelství Veduta.