Filozofické základy fyziky dnes propojily filozofy s přírodovědci

O vztahu mezi filozofií a fyzikou, ale také o filozofii fyziky jako normativní disciplíně, která provádí reflexi pojmových systémů, diskutují dnes v aule filozofické fakulty filozofové s fyziky, matematiky i buněčnými biology.

„Dnešní setkání je prvním svého druhu. Výsledkem konference Filozofické základy fyziky by měla být užší spolupráce filozofické fakulty s přírodovědnými obory,“ uvedl za pořádající Kabinet pro filozofii přírodních věd Lukáš Zámečník z katedry filozofie.

Spekulativní fyzika zahrnuje prozatím netestované teorie současné fyziky zvané M-teorie či teorie multiversa. „Právě nemožnost poskytnout experimentální potvrzení těchto teorií z nich činí svého druhu vědeckou metafyziku, tedy nauku o skutečnostech, které nejsou přístupné empirickému posouzení,“ vysvětlil Zámečník.

Kvantový fyzik olomoucké přírodovědecké fakulty Tomáš Opatrný hovořil před vědci o superpozici stavů. Kvantová fyzika nám podle něj totiž dává předpovědi, které jsou z hlediska běžného života těžko představitelné.

„Jednou z nich je právě superpozice stavů, kdy jakýkoliv systém může existovat zároveň v několika zcela odlišných stavech,“ uvedl Opatrný. Pro srozumitelnější představu vzpomněl zakladatele kvantové teorie Erwina Schrödingera, který ilustroval superpozici stavů na myšlenkovém experimentu s takzvanou Schrödingerovou kočkou.

„Kočka je umístěna v izolované krabici spolu s jedním radioaktivním atomem a pekelným strojem, který kočku zabije, pokud se atom rozpadne. Po době odpovídající poločasu rozpadu atomu se celý systém může nacházet v superpozici stavů, kdy je atom celý a kočka živá, a stavu, kdy je atom rozpadlý a kočka mrtvá. Takovéto stavy normálně nepozorujeme a příklad Schrödingerovy kočky vypadá jako paradox. V mikrosvětě, v atomárním měřítku se něco takového však pozorovat dá,“ vysvětlil Opatrný. Superpozice stavů podle něj hraje nesmírně významnou roli v kvantové informatice a je podmínkou fungování kvantových počítačů.

„V případě, že na systému provedeme nějaké měření, například otevřeme krabici a na kočku se podíváme, superpozice zmizí a systém se dostane do jednoho konkrétního stavu, z něhož se superpozice skládala. „V tomto případě kočku najdeme, buď živou, nebo mrtvou s pravděpodobností půl na půl,“ dodal Opatrný.

Současná věda se podle něj dnes například zamýšlí nad tím, co se vlastně děje, když je systém v superpozici, či co jej nutí superpozici při pozorování opustit.

„Někteří si dnes mohou pokládat otázku, zda pozorovatel má nějakou výsadní roli, která jej odlišuje od zbytku světa. Jednu z interpretací kvantové mechaniky poprvé načrtl Hugh Everett v roce 1957 a podle ní se pozorovatel při měření sám dostává do superpozice. Jeho život se tímto odehrává v paralelních vesmírech – v každém s jiným výsledkem jeho měření,“ řekl Opatrný.

Konference Filozofické základy fyziky s podtitulem O rozdílu mezi spekulativní fyzikou a metafyzikou určena celé akademické obci. Účastní se jí renomovaní vědci, například profesoři Pavel Cejnar a Jiří Hořejší, částicoví fyzici z Ústavu částicové a jaderné fyziky a teoretický fyzik docent Jiří Langer z Ústavu teoretické fyziky – všichni z Matematicko‑fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Pozvání přijal i buněčný biolog Boris Cvek z olomoucké katedry buněčné biologie a genetiky.