Žezla se dotkli po padesáti letech

Zlatou promoci dnes zažili lékaři, kteří ukončili své studium před padesáti lety. Stejný byl slib, obřad i žezlo.

V aule se dnes v talárech shromáždilo 74 absolventů medicíny z roku 1963. Padesátiletá časová prodleva byla dojemná především v projevu Marty Munzarové, která promluvila za všechny spolužáky. „Tehdy nás doprovázeli naši rodiče s kyticemi určenými pro nás, dnes jsou to naše děti, případně vnuci. A my dnes našim rodičům nosíme květiny na jejich hroby,“ řekla profesorka Munzarová.

Prohlásila, že ona a její spolužáci jsou po padesáti letech mnohem bohatší, protože se setkali s neskutečným množstvím lidských příběhů a trápení. „Setkali jsme se s tím, že nám lidé ve své bolesti odhalovali intimity duše i těla a svěřovali se nám ve chvílích nouze. Měli jsme štěstí, že jsme jim mohli pomáhat,“ konstatovala Munzarová a odmítla pacienty považovat za klienty a lékaře za poskytovatele péče.

Otec a syn

Proděkan Tomáš Papajík absolventům připomněl některé výjimečné události z doby jejich absolutoria od odhalení kultu osobnosti či atentátu na Kennedyho až po článek v tehdejším tisku, který naopak vzbudil pobavený smích. „Deník Ústředního výboru Československého svazu mládeže Mladá fronta na jaře téhož roku publikoval moralizující reportáž o tom, jak olomoučtí medici promočního ročníku bujaře a nezřízeně slaví své úspěchy u státních rigorózních zkoušek v lokách nevalné pověsti, jako jsou Rozkvět, U Ječmínka a Na růžku či vinárna Varna nebo Tahiti. Článek kritizoval pokleslé chování studentů, kteří nedbají zásad zdrženlivosti a příliš nepečují o pověst pracující inteligence socialistické vlasti,“ uvedl Papajík.

Mezi tehdejší studenty patřil i jeho otec Jan. Za pár minut jej proděkan Papajík znovu promoval. „Je to zvláštní pocit a zároveň splnění mého přání,“ přiznal Jan Papajík. Původně si přál být hematologem, jako je nyní jeho syn, ale celý život byl internistou v Zábřehu. „Nečekal jsem to, ale bylo to krásné poděkování univerzity lékařům,“ dodal.

Promoce akademiků

Mezi absolventy byla i řada akademiků, kteří své zkušenosti dále předávali. Mezi nimi i docent Jan Buček z kožní kliniky, patologové Věra Jezdinská, Anna Široká a Jirka Mačák, pozdější ředitelka nemocnice Otilie Weinbergová, docent Pavel Stejskal nebo Věra Kvapilová. „Rád bych zdůraznil, že do tajů fyziologie jste mne na praktických cvičeních zasvěcovala právě vy,“ uvedl na adresu Kvapilové děkan Milan Kolář, když absolventy představoval. Podobně zareagoval u Zdeňka Zlámala, pod jehož vedením byl členem akademického senátu fakulty.

Prorektorka Jitka Ulrichová ve své řeči uvedla, že si absolventů váží a poděkovala jim za obětavý výkon ve své profesi. „Jen vy sami víte, kolik vás profesní život úsilí, jak těžké bylo skloubit práci odbornou se soukromým životem a odpovědností,“ řekla Ulrichová. Připomněla, že navíc pracovali v nelehké době, kdy bylo třeba prokázat také morální sílu.

Na zdraví

Nadšené výkřiky křestních jmen na chodbě při slavnostním přípitku dávaly tušit, že se spolužáci po padesáti letech skutečně rádi vidí.

„Jsem strašně ráda, že jsem tady. Když jsem před padesáti lety udělala poslední zkoušku z tělovýchovného lékařství, přepadl mě najednou smutek, že už se nikdy neuvidíme. Většinu dokonce poznávám,“ prohlásila se skleničkou šampaňského v ruce Hana Jochmannová.

Lékařská fakulta podle děkana Koláře organizuje každoročně Zlatou promoci především pro sounáležitost celé akademické obce.