Talk show s Bohdanem Pomahačem: osvěžující průnik do práce i osobnosti špičkového chirurga

Bouřlivým potleskem přivítala včera večer zcela zaplněná velká posluchárna Teoretických ústavů lékařské fakulty světově uznávaného plastického chirurga Bohdana Pomahače. V prostorách, kde před necelými dvaceti lety promoval, se v mimořádné talk show Davida Hrbka představil nejen jako elitní lékař, ale i jako člověk s nadhledem a pokorou vůči své profesi i dosavadním úspěchům.

V odlehčeném tónu celého scénického rozhovoru prozradil profesor Pomahač řadu zajímavých souvislostí z osobního i profesního života včetně studentských let v Olomouci. Zavzpomínal na seznámení se svou ženou na chmelové brigádě, upamatoval se na místo, kde v posluchárně sedával při přednáškách a zásluhou moderátora i na zkoušku z farmakologie: „Dodnes si vzpomínám, že jsem nevěděl, že betablokátory mohou způsobovat deprese,“ přiznal Pomahač.

Široké spektrum otázek k práci špičkového plastického chirurga nabídlo odpovědi na řadu vážných i méně vážných témat. Patřily k nim postřehy a zkušenosti z týmové práce při náročných transplantacích i při komunikaci s pacienty, etické problémy spojené s transplantacemi, role intuice v praxi chirurga i otázka jeho zručnosti mimo operační sál. „Nevím, co by na to řekla manželka, domácí kutil určitě nejsem, ale myslím, že co potřebuji, to zvládnu,“ uvedl s úsměvem.

Nuda a hrubé chyby k povolání chirurga podle něj nepatří. „Plastická chirurgie je krásná tím, že je kreativní i vizuální. Když se podívám na výsledek, sám si zkritizuji, co není úplně perfektní a co je třeba v podobném případě udělat příště zase o maličko lépe. Schopnost sebekritiky je hrozně důležitá a řekl bych, že chyby nejsou vůbec povoleny,“ zdůraznil.

Mimořádné operace, které vracejí pacienty zpět do plnohodnotného života, mají podle něj výraznou a neocenitelnou zpětnou vazbu i pro celý lékařský tým. „Když náš první pacient s transplantovaným obličejem přišel se zprávou, že se bude ženit, řekl jsem mu – ty si možná myslíš, že se ti splnil sen, ale ten sen se splnil nám všem,“ poznamenal Pomahač.

Podobně pestré rozpětí měly i dotazy z řad publika. Diváky a posluchače například zajímala budoucnost rekonstrukcí končetin, finanční stránka transplantačních výkonů, počet instrumentářek při operacích nebo i současná politická situace v Česku. „To bych raději nekomentoval, ale naděje tu snad je,“ podotkl.

Tím, jak bude v konečné fázi oficiálně pojmenován jeho originální autorský transplantační projekt, se příliš nezabývá. „Snažíme se pro pacienty dělat to nejlepší, ale kdo ví, jak to bude hodnoceno za deset let. Člověk musí mít v sobě trochu pokory i nadhled: Co když se zjistí, že to nebyl dobrý nápad?“ uzavřel s humornou nadsázkou setkání se svou alma mater Pomahač.