Olomoucká výuka pediatrie získala mezinárodní ohlas

Výuka pediatrie na olomoucké lékařské fakultě patří podle odborníků z americké Stanford University k nejhodnotnějším přístupům ke vzdělávání pregraduálních studentů medicíny. Díky medicíně založené na důkazu neboli evidence-based medicine - EBM.

Informaci zveřejnil v létě mezinárodní recenzovaný časopis Journal of the Medical Library Association. Autoři systematického přehledu, kteří působí v oddělení vědy a vzdělávání knihovny lékařské fakulty Stanford University, při posuzování metodiky výuky EBM ocenili efektivní přístup publikovaný olomouckým pracovištěm. Z celkového počtu 357 studií se výuka na olomoucké dětské klinice dostala do nejužšího výběru 12 kriticky hodnocených publikací.

Medicína založená na důkazu

Termínem evidence-based medicine je označováno přímé a ověřené použití nejlepších aktuálních a vědecky dokázaných medicínských poznatků, které usnadní volbu způsobu péče o konkrétního pacienta. Cílem tohoto metodologického postupu je převedení nejnovějších vědeckých důkazů do klinické praxe. 

Právě tímto záměrem se řídilo vedení olomoucké kliniky při zařazení konceptu EBM do výuky pediatrie v roce 2010. Během uplynulých let byl shromážděn bohatý fond aktuálních, ověřených a vědecky podložených poznatků v oboru pediatrie. Dostupné jsou na internetu v podobě odborných publikací, knih, časopisů, sdělení, videodokumentů, záznamů vyšetření či kazuistik včetně vybraných portálů zahraniční produkce. 

„Studenti se tak učí orientovat v literatuře, hledat důkazy v databázích a efektivně je využívat při studiu a řešení konkrétních klinických případů v průběhu studia. Vědět, kde mám důkaz hledat a z jakého zdroje čerpám – to je jeden z pilířů evidence-based medicine,“ vysvětlil přednosta kliniky a garant pediatrického kurikula na lékařské fakultě Vladimír Mihál. 

Symbióza pediatra a knihovníka

Pro usnadnění práce pedagogů i studentů slouží e‑learningová opora Virtuální dětská klinika dostupná ZDE. Vytvořena byla při řešení celostátního projektu MEFANET – klinické rozhodování.

„Uvědomili jsme si, že je důležité, aby alespoň jeden obor měl v době přehlceného internetu věrohodné útočiště. Studenti, ale i lékaři tak získávají kompaktní přehled, který jim usnadňuje studium i odbornou klinickou práci. Shromažďované zdroje navíc pravidelně aktualizujeme,“ vysvětlil Mihál. 

Základním předpokladem pro vytvoření uceleného přehledu zdrojů a databází je úzká spolupráce pediatrů s knihovníky, která má v Olomouci už téměř patnáctiletou tradici. V Česku představuje zcela ojedinělý přístup k výuce budoucích lékařů.

„V rámci knihovnicko-informačního servisu komunikujeme s učiteli a studenty a snažíme se usnadnit práci s odbornou literaturou, od jejího efektivního vyhledání po kritickou interpretaci jejího obsahu. Poslední slovo má ale odborník, s nímž úzce spolupracujeme při řešení konkrétního pacientského případu,“ uvedla Jarmila Potomková z oborové knihovny lékařské fakulty. 

Výuka pro praxi

Podle Mihála jde o kazuistickou výuku, při níž studenti řeší konkrétní případ reálného pacienta. Příkladem může být otázka, jak postupovat při léčbě zánětu středního ucha. „Během posledních zhruba deseti let došlo ke třem diametrálně odlišným vlnám doporučení vůči použití či nepoužití antibiotik. Poslední aktuální postup doporučený americkou pediatrickou spolčeností je z února tohoto roku,“ uvedl Mihál.

Studenti se tak zároveň učí reagovat na konkrétní projevy onemocnění, s nimiž se v praxi setkají poprvé.  Ve spolupráci s konzultantem „svého“ pacienta nastudují, vyšetří a při řešení problému využívají zkušeností, které už někdo ve světě získal a publikoval. „Informace tohoto typu studenti medicíny v učebnicích či monografiích nenajdou,“ doplnil Mihál. 

Hodnocení z americké univerzity si váží jako výrazu mezinárodního ocenění způsobu, kterým dětská klinika k výuce mediků přistupuje. „Je to i potvrzení, že jde o správný směr a kvalitu. Nic jsme neobjevili, jen se snažíme co nejlépe předat ověřené postupy, které studenti použijí ve své budoucí lékařské praxi,“ konstatoval Mihál.