Námluvy ve zkumavce zajímaly hlavně ženské publikum

Metody umělého oplodnění, ale i třeba právo dítěte na poznání svého rodiče se řešily ve včerejším MediCafé s názvem Námluvy ve zkumavce aneb jiné početí. O slovo se podělily studentka lékařské biologie Marie Řeřuchová a embryoložka Jana Březinová.

Poměrně často diskutované téma dětí „ze zkumavky“ se sice může zdát jako trend poslední doby, jako každý obor lidského konání má však už nějakou historii za sebou. Letos si dokonce odborný svět připomíná sedmdesát let od prvního oplodnění lidského oocytu v laboratorních podmínkách.

Jak Řeřuchová podotkla hned v úvodu včerejšího MediCafé, významnější je rok 1978, kdy se ve Velké Británii narodilo první dítě počaté při procesu asistované reprodukce. „Dnes je to dospělá žena, která má syna počatého přirozenou cestou, to je velký úspěch,“ uvedla Řeřuchová. Stojí za ním vědci Robert Geoffrey Edwards a Patrick Christopher Steptoe, kteří za něj dostali Nobelovu cenu.

V historickém exkurzu Řeřuchová ještě zmínila, že kolébkou umělého oplodnění u nás je Brno, kde se na začátku osmdesátých let narodil chlapec – první české dítě ze zkumavky, a že olomouckým lékařům se v roce 1993 také podařil úspěšný embryotransfer zakončený porodem.

Padesát na padesát

Posluchačům však především předložila základní pojmy s asistovanou reprodukcí související. „Snížená plodnost je stav, kdy u jednoho z partnerů dochází k poruše některého z procesů a má to přímý dopad na jejich plodnost. Často se myslí, že je chyba na straně ženy, ale bývá i u muže, někdy se uvádí, že je to padesát na padesát, nedá se to paušalizovat,“ vysvětlila bioložka.

U žen přitom hraje velkou roli zejména věk, kdy po 35. roku života plodnost průkazně klesá, ovulační dysfunkce, průchodnost vejcovodů, děloha ženy může také vykazovat abnormální stavbu, anebo tělo ženy produkuje hlen nepřátelský ke spermiím.

U mužů se sleduje hlavně kvalita spermatu. „Spermiogram je hodnocení mikroskopických i makroskopických parametrů spermatu. Jako první se hodnotí vzhled ejakulátu, zdravý ejakulát by měl být homogenní a šedě opaleskující. Dále se hodnotí viskozita ejakulátu, pohyblivost spermie, její morfologie. Na kvalitu působí infekce, alkohol, kouření, nedostatek pohybu nebo obezita. Škodí třeba i vyhřívaná sedadla v autech,“ vyjmenovala Řeřuchová.

Metody umělého oplodnění

Nejznámější metoda umělého oplodnění je IVF – in vitro fertilizace – kterou použili v Británii. Po hormonální stimulaci vaječníků se ženě odeberou v narkóze vajíčka, zkontroluje se jejich zralost a morfologie. Poté se k nim přidají promyté spermie a kontroluje se vznik prvojader. Pak se vzniklá embrya kultivují, zpravidla dva až tři dny, někdy až šest, a poté dochází k transferu embrya do dělohy.

Dalšími metodami jsou intrauterinní inseminace (IUI), kdy se spermie zavedou přímo děložní dutiny, nebo intracytoplasmatická injekce (ICSI), kdy se do odebraného vajíčka zavede pouze jedna vybraná spermie. Separace zdravých spermií je přitom jedním z témat výzkumu olomouckých odborníků.

Jsou děti ze zkumavky něco jiného?

Poté se slova chopila embryoložka Jana Březinová, která přispěla především otázkami týkajícími se legislativního rámce dárcovství, zkušenostmi z olomoucké spermobanky nebo problematikou práva dětí na poznání svých rodičů, které jim zaručuje Úmluva o právech dítěte.

„Nikde není dáno, že rodiče mají povinnost dítěti říct, že bylo počato asistovanou reprodukcí, a nemusejí ani říct, ve kterém centru proběhla. Někteří poslanci se nedávno snažili prosadit, aby děti takto počaté měly v matrice informace o svém biologickém otci. V souvislosti s tím mě napadla myšlenka, že když až 10 procent dětí vyrůstá v rodinách, kde otec není ve skutečnosti otec, kdo donutí matku, aby to prozradila, a kde se toto zapíše? Proč by měly být děti počaté asistovanou reprodukcí něco jiného?“ ptala se Březinová.

Reprodukční turistika

Během své přednášky se zmínila také o motivacích či rizicích umělého oplodnění, o finanční náročnosti nebo možnosti vybrat si dárce spermií. Nevyhnula se ani reprodukční turistice, která se odvíjí od omezení možností asistované reprodukce nebo úrovně anonymity dárců v různých zemích.

„V západní Evropě to zkusili s otevřeností a rázem byl problém s dárci, na Východě se dávají informace o dárci, ale jen některé. V Číně se jedním dárcem může oplodnit pět žen, ve Velké Británii mají omezení na deset porodů, v Austrálii berou v potaz hustotu obyvatelstva. V Německu, Rakousku nebo Norsku se nesmí používat darovaná vajíčka, takže se to obchází v cizině. K nám jezdí hlavně Němci, Britové, lidé ze Slovinska, Chorvatska či Srbska, a to kvůli darování spermií i vajíček. České ženy si jezdí vybírat třeba do Dánska, často se jezdí do Španělska,“ vyjmenovala Březinová.

Dobří, nebo špatní rodiče

V diskusi po přednášce pak mimo jiné čelila Březinová dotazům týkajícím se snižování kvality populace či možného zamilování se dvou nevědoucích příbuzných ze zkumavky. Tady je prý pravděpodobnost malá, protože se odborná společnost snaží omezovat počet darování od jednoho dárce v zemi.

Březinová také nabídla možnost vyšetření spermatu pro přítele přítomných slečen, jež tvořily valnou většinu publika v zaplněném Café 87.

„Je dobré slyšet o nových trendech od lidí z oboru, kteří se tím denně zabývají. Že klesá mužská plodnost, je určitě smutné, ale na druhou stranu je to dáno hodně dobou, ve které žijeme, stresem a různými škodlivinami, kterými se krmíme. A stoupající počet umělých oplodnění s tím souvisí. Povolil bych tuto možnost i třeba lesbickým párům, je škoda, že jim to u nás není umožněno. Podle mě nezáleží na tom, jestli jde o pár muž – žena, nebo dvě ženy. Jsou jen dobří, nebo špatní rodiče,“ okomentoval témata přednášky jeden z mála mužů v kavárně, student všeobecného lékařství Filip Daněk.