Na rok v Olomouci

Jeden rok stráví v Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) ukrajinští doktorandi Alona Chasovská a Petr Škrobotko. Patří mezi sedm ukrajinských stipendistů, které univerzita přijala.

Sedmadvacetiletá Alona se věnuje onkologii, o dva roky mladší Petr je gynekolog. A oba si Olomouc a univerzitu pochvalují.

„Je to nádherné město. V Česku nic jiného neznám, ale toto město je překrásné. Pohodné pro život i pro turisty. Není velké, ale má všechno,“ zhodnotil Petr. Jejich rodné Záporoží ležící na Dněpru je osmkrát větší.

„I když jsem byla dvakrát v Praze, Olomouc se mi líbí víc. Lidé jsou tady příjemní a jsou ochotní pomoci. Akorát moc neznají angličtinu,“ uvedla mladá onkoložka. Oba odmítají hovořit rusky a raději komunikují v mezinárodní angličtině. „Ukrajinsky mi nikdo nerozumí, nebo to lidé považují za ruštinu, což také nechci,“ vysvětlil Petr.

Skvělý ústav

V Česku žijí ze třináctitisícového stipendia měsíčně. Ubytovaní jsou na neředínských kolejích.„Určitě to bude stačit. Jen první měsíc to bylo jinak, protože jsme si museli všechno pořídit, včetně českých telefonních čísel,“ poznamenala Alona.

Petr i Alona si pochvalují i ústav. Na ÚMTM jsou podle nich výborní odborníci. „Je tam skvělá ekipa,“ prohlásil Petr, ale nejvíce jsou oba fascinovaní novými přístroji. „Takové mašiny jsme doma k dispozici neměli,“ poznamenala Alona. Za rok chce načerpat co nejvíce informací. „Abych pak mohla dokončit doktorská studia,“ dodala.

Oba plánují, že za nimi přijedou jejich drahé polovičky. Petr je dokonce ženatý. „Doufám, že manželka za mnou přijede jako turistka. Bylo to těžké rozhodnutí, ale věřím, že jsem udělal dobře. Být tady jeden rok bez manželky je dlouhé, ale šance byla jen jednou. Kdoví, jestli bych dostal takovou příležitost znovu,“ řekl.

Žlutá a modrá

Roční stipendium označila za dobrou zkušenost i Alona. Jeden rok v životě podle ní není zas tak dlouhá doba. „Rodiče byli rádi, že odjíždím a přátelé nás v rozhodnutí podporovali. Nestýská se mi, každý den jsme ve spojení přes Skype a věřím, že se za mnou přijedou podívat i přátelé z Ukrajiny. Navíc věří, že za rok bude v její rodné zemi lépe. „Mluvila jsem s otcem, který žije jen šestnáct kilometrů od místa bojů, tvrdí, že se každý den bojuje méně a méně a že do dvou měsíců bude po všem,“ doufá Alona.

Když se občas setkávají s tolerancí k ruskému postupu a postoji v ukrajinské krizi, nechápou ho. „Přece i u vás máte s Ruskem svou zkušenost....“  povzdechla si Alona. Hodně si slibují od výsledku ukrajinských voleb. „Máme teď i dobrého prezidenta,“ řekla na okraj Alona. Petr je přesvědčen, že se Ukrajina v budoucnu nerozdělí. „Horší je, že to bude spálená země. Je tam rozbitá infrastruktura, vybombardované domy, lidé z Luhansku a Doněcka odcházejí. Teď je tam jen armáda a separatisti. Nebude možné tam žít,“ konstatoval Petr. Je ale rád za nový ukrajinský patriotismus, který doposud nevnímal. „Je hezké vidět, že lidé na Ukrajině jsou hrdi na svůj znak a vše najednou nese žluto-modré barvy.“