Medici rozpůlili děkana

Půlení mediků patří k rozvernému rituálu v polovině studia na lékařské fakultě. Ve čtvrtek prošel obdobným ceremoniálem plným recese poprvé i děkan Milan Kolář se svými proděkany. Byl by přitom rád, kdyby to ve skutečnosti nebylo půlení, ale teprve čtvrcení jeho éry na děkanátu.

„Nedovedu si představit, že by toho bylo schopno jiné vedení fakulty. A nemyslím si, že by to studenti pro někoho jiného udělali,“ komentoval historicky první děkanské půlení předseda akademického senátu lékařské fakulty Jan Strojil. Tradicí se podle něj stane jen v případě, že to budou chtít studenti. „Jestli budou mít k příštímu děkanovi stejný vztah jako k tomuto,“ poznamenal Strojil.

Předsedkyně Spolku mediků Veronika Jančíková přiznala, že ji děkanské půlení napadlo ve chvíli, kdy si uvědomila, že vedení fakulty je v polovině volebního období. Ke Spolku mediků se přidala i IFMSA a Sdružení studentů stomatologie. „Všem to dělalo radost, přípravy trvaly asi měsíc,“ podotkla Jančíková.

Téma večera a recese

„Půlení mediků se odehrává zpravidla v nějaké hospodě po třetím ročníku začátkem čtvrtého, někdy v září. A ten večírek mívá určité téma. Medici si sami volí, kdo je rozpůlí. Zpravidla si vyberou nějakého oblíbeného lékaře. My jsme na půlení měli zkumavky s griotkou, která symbolizovala krev, tou jsme si připíjeli a dupli jsme na balonek, což symbolizovalo krok do další poloviny studia,“ popsala Jana Janáková z páťáku. Každý ročník má podle ní ale půlení jiné. Nicméně platí, že kdo se půlení dočká, má téměř jisté, že dostuduje, protože to nejnáročnější má za sebou.

Děkan i proděkani museli včera před studentským publikem prokázat své znalosti i řemeslo – od výtěru v krku po odběr krve. „Já to věděla, co mě čeká, dokonce jsem to vymyslela,“ řekla s jistou dávkou hrdosti jedna z organizátorek Bára Klimovičová. Podle ní šlo o to, jestli docent Tomáš Papajík ještě umí píchnout. „Umí, ani modřinu tam nemám. A to opravdu nemám žíly a dělá se mi při tom na omdlení,“ dodala.

Své vyrýsované tělo předvedl při vyšetření prsou student čtvrtého ročníku Zubního lékařství David Pretsch. „Mělo jít o gynekologické vyšetření, takže jsem nic jiného ani nečekal. Byla to čistá improvizace a paní docentka Oborná byla výborná. Nejvíc mě dostalo, když se mě zeptala na výtok z bradavek,“ usmíval se Pretsch.

Kdybych nebyl lékařem

Každý rozpůlený činovník fakulty musel studentům také říct, čím by byl, kdyby nebyl lékařem. „Část mládí jsem trávil v Egyptě a nadchla mě archeologie, takže kdybych nebyl lékařem, asi bych byl Indiana Jones,“ přiznal děkan, což vyvolalo potlesk.

Proděkan Martin Modrianský by byl nejraději rentiérem, proděkanka Eliška Sovová chtěla být baletkou nebo vystupovat v cirkuse, pak učitelkou a nakonec novinářkou. Je ale ráda, že je lékařkou. Tomáš Papajík si nevzpomněl, čím chtěl být jako malý, ale na stáří by bral práci v technických službách, kde by sbíral psí hovínka, a Ivana Oborná je ráda, že se nakonec nevěnovala veterině, což původně chtěla. Nejvíce překvapila Hana Kolářová, která by chtěla být lékařkou. „Medicínu jsem nesměla studovat, jsem absolventkou přírodovědecké fakulty,“ vysvětlila.

Napřed práce, potom zábava

Zábavnému programu předcházelo jakési skládání účtů. Děkan vysvětloval ekonomické souvislosti a výši úvěru na dostavbu nových Teoretických ústavů, obhajoval nutný počet studentů a objasňoval náhled na „céčkové“ předměty. Ale mluvilo se i o poplatcích, univerzitních nemocnicích či ombudsmanovi. Nejdůležitější však bylo seznámení studentů s rekonstrukcí starých Teoretických ústavů a jejich proměnou na budoucí děkanát, jídelnu a učebny.

„Skutečně bych rád kandidoval i do druhého funkčního období, abych stihnul rekonstrukci Teoretických ústavů. Chtěl bych fakultu předat kompletně opravenou,“ uvedl děkan Kolář u vypouštění balonků přání, které předcházelo volné zábavě. Mezi vzkazy do nebe se nejčastěji objevovalo slovo zdraví.