Profesor Rostislav Koďousek slaví významné životní jubileum

Bývalý přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie Lékařské fakulty  UP a Fakultní nemocnice Olomouc, nositel zlaté medaile Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně se dožívá 90 let. 

Rostislav Koďousek se narodil 1. července 1926 ve Ždáru nad Orlicí. V roce 1952 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po dvouletém působení ve funkci odborného asistenta u prof. MUDr. Antonína Fingerlanda, DrSc., na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové se začal důkladně obeznamovat s anatomií, histologií, mikroskopickou a laboratorní technikou  – právě takové odborné zaměření se stalo jeho celoživotním osudem. Vděčně Rostislav Koďousek vzpomíná na své učitele a předchůdce, především na Antonína Fingerlanda, který se Koďouska ujal v těžké životní situaci za II. světové války, a také na Čestmíra Dvořáčka, zakladatele katedry patologie LF UP v Olomouci, budovatele sítě patologicko-anatomických pracovišť a krajského patologa.

Na Univerzitě Palackého

Po odchodu z hradeckého pracoviště do Olomouce v roce 1953 se Rostislavu Koďouskovi postupně podařilo založit na LF UP Výzkumnou laboratoř histochemie, která se stala metodickým centrem pro diagnostický provoz a výzkumnou práci katedry patologie LF UP a pro laboranty školícím pracovištěm. V roce 1962 obhájil kandidátskou práci na téma Histochemie lidské hypofýzy a po čtyřech letech následovala jeho habilitace na základě habilitačního spisu Patologie a histochemie střevních karcinoidů. Roku 1982 byl jmenován řádným profesorem.  

Rostislav Koďousek se významně podílel na vědeckém rozvoji Lékařské fakulty UP v Olomouci. V letech 1974–1994 stál v čele vedení Ústavu patologie LF UP, a zařadil se tak mezi významné olomoucké patology – Františka Berku, Václava Neumanna, Jana Kabelíka, Františka Pavlicu a Čestmíra Dvořáčka. Ve svém projevu u příležitosti udělení Zlaté medaile České lékařské společnosti J. E. Purkyně v r. 2011 Rostislav Koďousek uvedl: „Měl jsem velkou životní příležitost řídit po 20 let Ústav patologie LF UP, kde jsem měl řadu spolehlivých spolupracovníků. Všem jsem zavázán díkem za obětavou spolupráci. V mém pracovním zaměření byla mým trvalým pracovním vzorem osobnost Antonína Fingerlanda. Ve vedoucí funkci jsem se řídil též osobní radou významného německého patologa Möbiuse, a to výrazným uplatňováním neautoritářského stylu řízení se zdůrazněním podpory osobní iniciativy spolupracovníků, jejich individuální zodpovědnosti za svěřené úseky ústavu, což zřejmě přispělo k jejich odborné profilizaci a vytvoření speciálních ordinariátů. V organizátorské práci jsem se držel vzoru Dvořáčka, který se zasadil o rozvoj patologie v Severomoravském kraji.“

Pracovní a vědecké úspěchy

Ve své odborné práci se Rostislav Koďousek věnoval problematice histologické diagnostiky infekčních a parazitárních onemocnění. Jeho výzkumná laboratoř byla místem objevných prací, počínaje oblastí aplikací histochemie při studium aktivit enzymů Krebsova cyklu na makroanatomických preparátech s lézemi ischemického typu v mozku u infarktu myokardu (A. Kolín, L. Neoral, R. Koďousek). Z dalších významných prací lze uvést objev bakteriálního etiologického agens u Whippleovy choroby (ve spolupráci se Z. Kojeckým a J. Malinským). Světový ohlas získala práce publikovaná v r. 1971 na téma nové nosologické jednotky v medicíně – diseminované granulomatózní  plicní  adiaspiromykóze u člověka.

Rostislav Koďousek je autorem 265 původních vědeckých prací a sdělení. Jeho citační ohlas dosáhl přes 460 v SCI. Veškeré jeho vědecké a pracovní úspěchy podporovala jeho žena Věra, lékařka-internistka, s níž vychoval syna Jiřího a dceru Janu. Ve výchově svých dvou dětí, tří vnoučat a čtyř pravnoučat vždy kladl důraz na lásku k přírodě a umění, byl znám též jako zdatný houslista s vřelým vztahem k hudbě. Heslem Rostislava Koďouska, jímž se řídil po celý svůj bohatý život, je „Nezačínat končit a nekončit začínat!“. K výchově svých studentů uvádí: „Moje snaha v didakticko-pedagogické oblasti vycházela ze zdůraznění tří základních předpokladů, a to vzbuzení zájmu studentů medicíny o vědu, smysl pro moudré rozhodování na cestě pokroku a humanistický přístup ve společenském a profesionálně-lékařském kontaktu s lidmi včetně pacientů.“ K významnému životnímu jubileu přejeme panu profesorovi pevné zdraví a děkujeme mu za jeho vědecký přínos a za osobní příklad nejen pro akademickou obec, ale i pro celou naši společnost.  

Mgr. Renáta Klvačová, ředitelka Archivu UP v Olomouci