Za Jiřím Vrbou

Ve středu 8. ledna zemřel v nedožitých 75 letech dlouholetý akademický pracovník Univerzity Palackého, romanista a zakladatel někdejšího Audiovizuálního centra PhDr. Jiří Vrba, CSc. Všichni jeho blízcí si jej navždy budou pamatovat jako úžasného člověka a velkorysého vizionáře.

Jiří Vrba byl prakticky celý svůj profesní život spjat s Univerzitou Palackého, kde svůj jazykový talent uplatnil již během vysokoškolských studií na filozofické fakultě. Vystudoval francouzský a ruský jazyk, ale velmi dobře se domluvil i německy, italsky nebo anglicky.

Po absolutoriu a vojenské službě Jiří Vrba krátce působil v rožnovské Tesle jako překladatel, ale když se uvolnilo místo na tamějším gymnáziu, neváhal a nastoupil na místo učitele francouzštiny. Zde využil své zkušenosti a kontakty z Tesly a vybudoval na rožnovském gymnáziu jednu z prvních multimediálních laboratoří pro výuku cizích jazyků v celém Československu.

Získané znalosti ho přivedly na Katedru romanistiky Univerzity Palackého, kde dále rozvíjel výuku francouzštiny pomocí moderních technologií.

V polovině sedmdesátých let zde začal budovat nové univerzitní pracoviště, zaměřené na využití moderních technologií ve výuce – Audiovizuální centrum. Stal se jeho prvním vedoucím a během patnácti let z něj udělal jedno z nejuznávanějších audiovizuálních pracovišť v tehdejším akademickém světě.

Po roce 1989 se opět vrátil na katedru romanistiky, ale zároveň se nadchl pro nový obor a začal na univerzitě budovat pracoviště zaměřené na celoživotní vzdělávání. Po odchodu do důchodu se ještě několik let věnoval výuce francouzštiny, tentokrát ve vysokomýtské Karose, kde vedl jazykové kurzy pro české zaměstnance francouzské firmy.

Jiří Vrba se narodil 7. května 1939 v Kroměříži. Mládí ale prožil po smrti matky s nevlastní maminkou a se starším bratrem Ivem v Přerově. Od mládí aktivně sportoval. Hrál závodně basketbal a tenis, rád lyžoval a ke sportu později vedl i své dva syny Jiřího a Petra, které měl s manželkou Jarmilou. Francouzština a Francie byly jeho celoživotní láskou, měl tam řadu přátel a velmi rád se tam vracel. Většinu volného času věnoval své valašské chalupě v Rožnově, kde se rád scházel se svými přáteli i s rodinou. Těšil se, jak si v důchodu bude užívat se svými šesti vnoučaty, ale zákeřná nemoc mu v tom zabránila.

Poslední rozloučení se koná v úterý 14. ledna ve 13:20 v olomouckém krematoriu.