Vliv médií na rozhodování soudů

Dne 13. dubna se na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého uskutečnila přednáška organizovaná studentským právnickým spolkem ELSA Olomouc na téma „Vliv médií na rozhodování soudů“. Pozvání přijal a role přednášejícího se tak ujal odborník na mediální právo JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D., který působí také jako advokát a externí vyučující na katedře obchodního práva PF UK v Praze.

Ovlivňování právních kauz ze strany médií je velmi atraktivní a v současné době navíc hojně diskutované témata, a to nejen v souvislosti s kauzou Petra Kramného. Při bližším náhledu do této problematiky je třeba si primárně uvědomit, že soudci jsou také jenom lidé, jejichž pohled na konkrétní kauzu je ovlivněn nejen jejich studiem, profesní praxí či náboženským vyznáním, ale také právě médii.

Stěžejní otázkou se proto jeví být to, jestli média mohou kritizovat soudy a vyjadřovat se k jejich činnosti vůbec? Slovy Aleše Rozehnala justice jako složka státní moci musí odpovídat společenské korelaci a komunikovat s veřejností, aby byl naplněn aspekt práva na veřejnou kontrolu i svobody projevu ve smyslu veřejnosti soudních procesů jako opaku kabinetní justice, a to v rámci koncepce otevřené spravedlnosti.

Protože se veřejnost o soudních případech dozvídá zpravidla z médií, jelikož soudci velmi často odmítají jakákoli vyjádření ke svým rozhodnutím, je nezbytné, aby byly dodrženy zásady férového zpravodajství v rámci poskytování reflexe činnosti soudů, čímž bude posílena důvěra v justici a vládu práva jako takového.

Z kontroverzních případů je možné zmínit kauzu poslanců Bárty a Škárky rozhodovanou Obvodním soudem pro Prahu 5. Zde se soudní přelíčení přístupem soudce stalo v podstatě on-line přenosem, navíc velmi zmateným a nesouladným s právem, protože svědci nebyli přiváděni do jednací síně postupně, a mohli tak vyslechnout výpovědi svědků předchozích. Kauza Barták týkající se přijetí úplatku při sjednávání armádní zakázky na vojenské speciály Tatra je zase příkladem, že justice sice není žádná posvátná kráva, ale je třeba ji kritizovat jedině fundovaně. V tomto procesu byla totiž médii veřejnost mylně informována o důkazech použitých v jeho průběhu.

Jakým konkrétním způsobem je tedy možné posílit důvěru veřejnosti v rozhodování soudů? Základ tvoří jmenování skutečně kompetentních soudců, kteří budou schopni sumarizovat hlavní body z odůvodnění svých rozhodnutí. Taková vyjádření soudců samotných by zajisté byla schopna efektivně nahradit mnohdy bezobsažná sdělení tiskových mluvčích soudů, kteří o právě probíhajících kauzách nejsou dostatečně informováni.

Uvědomíme-li si, že od roku 1989 nebyla úloha soudů nikdy podstatnější než dnes, lze snadno dojít k závěru, že moc soudní se stává nejsilnější mocí ze všech státních mocí vůbec. Z tohoto důvodu je třeba posilovat důvěru veřejnosti v soudy a jejich rozhodování, k čemuž mohou přispět právě média, avšak média kultivovaná, dostatečně profesionální a akademická, tedy média jako aspekt svobody a demokracie.

Roman ZapletalVice President Seminars & Conferences ELSA Olomouc