Tři, dva, jedna…! Lipnický kurz propojil fakulty v čase

Hrad zahaluje tma, stín hradeb zakrývá i celé nádvoří. Ostré světlo svítí pouze na dvě řady rozehraných šachových partií v Trčkově paláci a hodiny hlasitě odtikávají poslední vteřiny na tah. „Šach mat.“ Smrt mu hluboce pohlédne do očí a natáhne ruku pro křišťálovou kuličku, symbolizující život…

Šestnáct účastníků kurzu pobytu v letní přírodě se na druhý den probouzí v nejvyšší věži lipnického hrádku. Za sebou mají náročnou noc a před sebou další tři dny nabité zážitky.  Příjemná, sluncem zalitá snídaně je jen předzvěstí něčeho většího.

Z hradu se pěšky přesouváme do našeho cílového bodu. Lipnické středisko vítá návštěvníky s otevřenou náručí. Jako vždy všem nabízí pocit bezpečí a klidu. Poprvé od startu mají všichni příležitost se mezi sebou víc poznat.  Rozmanitost skupiny, která se dovedla sejít v tyto dny na stejném místě je až neuvěřitelná. Tvrdé jádro rekreologů kombinovaného studia z fakulty tělesné kultury, kteří si zde plní studijní povinnosti, doplňují studenti snad všech fakult a oborů z olomoucké Univerzity Palackého, pražské ČVUT, dávno pracující nestudenti anebo roční batole. Přes všechny rozdíly už po prvním kurzovním dopoledni skupina funguje jako celek a je připravena na další velkou zkoušku….

Bez tradiční Lomády by snad ani nebyl letní kurz kurzem. Překračování vlastních hranic. Výstup z komfortní zóny. Bytí právě teď a tady. Toto všechno nabídla ledová voda v lomu Na hřebenech, víc než deset náročných překážek a úkolů a podpora týmu, který si navzájem kryl záda. Vítězem se stal každý, kdo vyhrál boj nad sám nad sebou. A rozžhavená sauna ten den dala spoustě lidem nový význam.

Druhý večer kurzu se nesl ve znamení dobrého jídla, pití a vytříbené společnosti. Dámy v elegantních a zároveň odvážných róbách ve stylu 20. let v doprovodu gentlemanů po setmění dorazily na večírek plný hudby, tance a zábavy. Hlasité tóny se střediskem nesly ještě dlouho po půlnoci, pak už ale i poslední vytrvalce skolila únava po náročném dni a druhý den se uložil ke spánku.

Here Comes The Sun, tu dududum… Dobré ráno všem! Slunce se opravdu opět odráží od vodní hladiny lomu a všechny včerejší strasti jsou rázem zapomenuty. Účastníci roznášejí kolem chatek a stromů mokré tenisky plní nových sil a energie. Jen pro první kurzovní klíště končí tento den příliš brzo, rukou zdravotnice Káji.

Ztuhlá těla rozhýbá přichystaná běhačka. Veverka se krmí oříšky, štika zas řasami a tak dál. A spokojený účastník se krmí obědem. Jenže tentokrát to není tak jednoduché. Na středisku rázem není nic zdarma. Oběd stojí tolik času, kolik nikdo nemá. Je potřeba odhodit sentiment - pouze ten schopnější, razantnější a podnikavější má šanci strávit odpoledne příjemně a s plným břichem. Každý si hledá uplatnění, měna je tvrdá. Platí se vlastním časem a toho někdy není nazbyt… Konec hry nastává zrovna ve chvíli, kdy se v nekompromisním systému většina naučí chodit. Rozčarování přetrvává ještě dlouhou chvíli. Naštěstí je ale na paloučku přichystané velké bílé plátno a litry barev. Účastníci malují nosem, bradou i pozadím. Malují vším, čím se malovat dá. Plátno se zdá moc malé, a tak plácají barvy po i sobě, smějí se, blázní. A v lomu i ve sprchách ze sebe pak zároveň s barvami smývají i veškerou nahromaděnou tíhu.  

Poslední noc kurzu tráví účastníci sólo. Zkouší si tak důležitou součást bytí – zůstat o samotě a věnovat čas pouze sobě a svým myšlenkám. Noční drama lesní zvěře celé noci dodává dramatičnost a zaručuje přidanou hodnotu, na kterou pravděpodobně hned tak někdo nezapomene.

Kurz nečekaně končí ranním setkáním u ohně. Času, původně vyhrazeného pro kurz, zbývá ještě několik hodin.  Účastníci měli celou noc na to, přemýšlet, jak by svůj čas chtěli trávit a čím si přejí naplňovat své další dny. V těchto několika hodinách mají příležitost začít a vytrvat. Zda se jim to daří, to už ví jedině oni sami.

Šárka Tomášková, studentka rekreologie a žurnalistiky