Tomáš Orlík: Posílám pozdrav ze Švédska

Brzy tomu bude půl roku, co jsem odcestoval na sever nedaleko severního polárního kruhu. Mým druhým domovem je teď město Luleå a její nejsevernější univerzita ve Švédsku - University of Technology. Čím je však Luleå známé i za hranicemi Švédska? Určitě svým hokejovým týmem a ženským basketbalovým týmem, servery Facebooku a nakonec zimou a tmou, brrr.

Podle mě tu zima není tak velká v porovnání s Českem, ale ta největší opravdová zima má ještě přijít. Tmy jsem se trochu obával, protože je to něco, na co nejsem zvyklý. Švédové si to kompenzují tím, že mají všude pouliční lampy, do oken si dávají světýlka a mnohé domy jsou celoročně rozsvícené jako ty u nás na Vánoce. To však není všechno, pouliční světla lze najít i v lese, kde jsou stezky na běhání, později na běžkování, či venkovní posilovna. Jak je to možné, že takto plýtvají elektrikou? Mají ji totiž skoro zdarma, v přepočtu za 0,90 Kč/kWh, což při zdejších finančních poměrech znamená opravdu zdarma, a 100% produkce z vodní elektrárny. Taky jeden z důvodů, proč mají v centru vyhřívané cesty, aby se tam v zimě nehromadil sníh a občané a taky my, jižané, neuklouzli, protože dostat se do nemocnice není radost a peněženka pak pláče.

FIKA. To je slovo, které se tu skloňuje a časuje na každém rohu. A co to magické slovo znamená? Přestávka na kávu, či čaj, jak je libo, a většinou je k tomu i něco sladkého, zkrátka příjemné sociální posezení, které je však i v rámci pracovní doby! A tato fika je i několikrát denně, záleží na potřebě jednotlivců. A co na to zaměstnavatel? Fika je natolik posvátná, že k tomu nemůže nic říct. Pravdou je, že u Švédů se nenosí konflikty, neřekli by mu to face to face. A proto jsou po Finsku druzí největší konzumenti kávy na světě. Káva je all inklusive na mnoha místech.

Když ještě byly dlouhé dny, tak jsme hodně cestovali a obdivovali zdejší přírodu. Je tu všude nádherně a čisto, průzračná voda, ať už se jedná o jezero či řeku. Všude jsou cyklostezky a lidé jich hojně využívají na rozdíl od autobusů, které jezdí spíše poloprázdné. Když se však jede mimo město, tak už jedině motorizovaným prostředkem, protože je to kus cesty. Co mě překvapilo, že Švédům to tak daleko nepřipadne. Pro nás je 20 km asi jako pro ně 100 km. Jsou na tyto vzdálenosti adaptovaní a mě nezbylo nic jiného, než se adaptovat taky a tak jsem projezdil pár tisíc km. Kde v Evropě můžete vidět dopravní značky se směrovkami, kde se vzdálenosti blíží jednomu tisíci?

Tomáš Orlík

Přírodovědecká fakulta, katedra informatiky, toho času na Erasmu ve Švédsku na Technické Univerzitě v Luleå