Shakespeare/Hilský: Slastí i strastí zmírám každý den

Brilantně vyklenutým obloukem dovedl včera Martin Hilský prezentovat radosti a strasti překladu publiku, které zaplnilo aulu filozofické fakulty. Znalec a milovník Shakespeara začal tím, že jej uvedl jako divadelníka a básníka v jedné 400 let staré osobě a přednášku vypointovaně zakončil vlastním překladem sonetu 75.

Kouzelník se slovy a mistr překladu se většinu času věnoval slovním hříčkám. „Ve Stratfordu, když se hraje, tak běžné anglické publikum nerozumí jedné třetině slovních hříček. To mi potvrdili nejen režiséři a herci, ale také ti lidé. To je velká naděje pro překlad. Tam, kde se v Anglii nesmějí, tam se budou smát v Praze či Olomouci, když dokážete nějak zařídit, aby ta slovní hříčka měla smysl,“ prohlásil Hilský.

Překladatelská strast

Publikum dokázal nejen zaujmout, ale také obohatit a rozesmát. Za překladatelskou strast Hilský považuje, když něco nelze v češtině říci. Příkladem mu bylo slovo light a nemožnost propojení významu lehký a světlý jedním slovem. Svou anglickou ukázku ze hry Marná lásky snaha prezentoval i ve španělském překladu. „Je to dobré, ale není to ono,“ prohlásil po recitaci. Začal číst italsky. „Belcanto, ale pořád to není ono. A německý překlad vám ani nebudu číst,“ rozesmál aulu Hilský.

Svá tvrzení dokládal ukázkami celý večer. Mezi nejzajímavější patřilo srovnání překladu stejných veršů z pera Jakuba Malého, Josefa Václava Sládka, Josefa Topola a jeho vlastního. Ani jednou to nebyl tentýž Shakespeare. „Cosi jako pokrok v překladu existuje,“ doložil své tvrzení Hilský. A přidal, že překlad není kopie originálu. „Je to výsostně tvůrčí záležitost,“ zdůraznil. Podle něj musí být dobrý překladatel básníkem i filologem. „Musíte si umět poradit. Když někde něco ztratíte, musíte si tu ztrátu pamatovat a tam, kde to čeština umožňuje, tak ji vrátit,“ radil.

Překladatelská slast

„Věřte mi, stává se někdy, že čeština nabídne větší možnost než angličtina. Někdy ten verbální humor český může být pregnantnější,“ ujišťoval Hilský. A vše dokládal citáty.

- Jestli je provdaná, vy asi věděl byste?

- Jestli je pro, to nevím, vdaná není jistě.

Slovní hříčky považuje Hilský za zážehové motory. „A jde o to, nahazovat je na správných místech. Je to štěpná reakce, která uvolňuje množství energie. Ty hříčky vybuchují jako rachejtle, ale je to hodinářská práce a radost,“ svěřil se.

Tíha sonetu

„Překlad je o tom, že vyzkoušíte možnosti každého slova. Když to nefunguje, vracíte se, je to nesmírně složitý rozhodovací proces. Simultánní partie šachu,“ přirovnal Hilský. A popisoval, jak kolikrát v noci nespí a hledá. Sonety označil za extrémně obtížné, tam jde na doraz. A na čtyřech z nich to dokazoval. To, že existuje devět různých českých překladů Shakespearových sonetů, považuje za výhodu. „Mnohost není dekadence, ale projev kulturního zdraví,“ uvedl.

Mladým překladatelům popřál jenom zdar a přečetl svou českou verzi sonetu 75. Poslední verše zněly: „Den co den hladov, den co den přesycen, slastí i strastí zmírám každý den.“

Přednášku Radosti a strasti překladu pořádala Knihovna UP ve spolupráci s British Council.