Rektor Miller na manifestaci poděkoval Josefu Jařabovi za 17. listopad

Průvod, dvě hymny, tři projevy a jeden pamětník. Tak by se čistě statisticky dalo shrnout pětadvacáté výročí 17. listopadu v Olomouci. Ale pro stovky lidí šlo spíše o dojemně vzpomínkovou atmosféru, kterou i v dešti doprovodilo cinkání klíčů, svíčky, pár prskavek a dva transparenty proti Miloši Zemanovi.

„Sedmnáctý listopad je jediným mezinárodně uznávaným dnem, který má svůj původ v naší zemi. Je to den, kdy se studenti opakovaně postavili proti bezpráví a hájili nezadatelné právo svobody,“ připomněl hlavní organizátor, student pedagogické fakulty Jan Koukal, roky 1939 a 1989. Sám je nezažil, přesto měl z dnešní obrovské účasti velkou radost. „Mamka v té době dokončovala studium a byla těhotná. Ale můj dědeček se sametové revoluce účastnil a u šumperského divadla zvonil klíči,“ dodal.

Klidný průvod

Dav čítající 600 až 800 lidí se shromáždil na Horním náměstí, kde se první půlhodinu ladil projekcí dobového videa. „Nejde jen o nostalgické připomenutí, ale důležitý je pro nás občanský tlak, který tehdy společnost vytvořila. Lidé dnes propadají skepsi, ale atmosféru a kormidlo společenského vývoje držíme my,“ prohlásil Koukol.

Předtím, než průvod vyrazil, vyzval Koukol k tomu, aby se lidé vyhnuli komplikacím a konfliktům. „Situace v této zemi je protizemanovská, tomu nemůžu zabránit. Nejde nám o to, že by lidé nemohli vyjádřit svůj nesouhlas s prezidentem Zemanem nebo s čímkoliv jiným, ale hlavně, aby to bylo slušně, ne násilně,“ objasnil. Nic takového se nakonec nestalo.

Průvod u pomníku T. G. Masaryka před pedagogickou fakultou přivítala neoficiální hymna revoluce, píseň Motlitba pro Martu v podání Pavlíny Bonkové.

Poděkování prvnímu polistopadovému rektorovi

Rektor Jaroslav Miller zprvu váhal, zda a do jaké míry má pro dnešní studentskou generaci 17. listopad vůbec význam. „Sám jsem byl v roce 1989 v prvním ročníku. Dnes jsem pyšný na to, že Univerzita Palackého má studenty, kteří si připomínají odkaz 17. listopadu a pro které hodnoty jako svoboda, demokracie a občanské svobody mají klíčový význam,“ uvedl Miller.

Připomněl, že budoucnost nám může být kdykoliv znovu nadiktována, nebudeme-li každý den hájit principy, z nichž se listopadové změny zrodily. Přes všechnu nedokonalost a navzdory frustraci z jednání politických elit považuje Miller poslední čtvrtstoletí za mimořádně úspěšný příběh. Sametovou revoluci označil Miller za největší událost svého života.

„Uvědomuji si, že jsem nikdy osobně nepoděkoval Josefu Jařabovi, klíčové postavě listopadových událostí na Univerzitě Palackého, za jeho odvahu postavit se komunistické  moci v době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, jakým směrem se budou ubírat události. Bez lidí jako Josef Jařab by se můj život i život obyvatel této země vyvíjel zcela jinak. Nuže, pane profesore, děkuji vám!“ vzkázal rektor nepřítomnému Jařabovi.

Dodal, že bychom měli znovu najít pozitivní vizi a étos, který jsme v minulých letech pustili ze zřetele. „Společnost, která nelpí na ideálech a nezasazuje se o ně, má problematickou budoucnost,“ konstatoval Miller.

Slušností za pravdu a lásku

Za studentské fórum promluvil na manifestaci Daniel Galuszka z filozofické fakulty. Připomněl, že se již 25 let učíme demokraticky myslet, konat a nést důsledky svých rozhodnutí v závislosti na osobním svědomí.

„Současná politická, morální a společenská krize neustále nahlodává občany a znevažuje hodnotu ideálů, které do našich rukou vložili Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Často si klademe otázku, kam zmizely elementární základy lidské slušnosti. Politici, které si volíme ve svobodných volbách, se snaží centralizovat stát, což má za následek zvyšování individuální moci. Dnes již chápeme, že dědictví morální absence z minulého režimu se s námi bude táhnout do budoucna a může vést ke kolapsu občanské společnosti,“ varoval Galuszka. Boj za pravdu a lásku lze podle něj vyhrát vzájemnou slušností.

Dojemně vzpomínková atmosféra

Shromáždění pozdravil i jeden ze zakladatelů Občanského fóra, František Červený s legitimací s číslem 006. Získal ji v Praze, na balkonu Melantrichu stál tehdy za Václavem Havlem. „Jsem přesvědčen, že to pozitivní nakonec převáží,“ podotkl Červený.

Drtivou většinu průvodu tvořili studenti. „Byly mi tehdy pouhé čtyři roky, ale události kolem Občanského fóra byly u nás doma sledovány s nadšením a pozorností, což ve mně zanechalo nesmazatelné vzpomínky. Letos je podle mě důležité si výročí připomenout vzhledem ke společensko-politické situaci. Myslím tím to, co se odehrálo v Praze i směřování prezidenta a ministra zahraničí k Číně a Ruské federaci, kde lidská práva nejsou respektována, jak by v civilizovaném světě měla být,“ prohlásil Petr Dvořák z filozofické fakulty.

Studentku japonské filologie Zdeňku Kyselovou přivedly do průvodu vzpomínky. „Chtěla jsem si připomenout den, kdy naši rodiče a rodina bojovali za naši svobodu, kterou si teď můžeme plně užívat,“ vysvětlila. Do opravdového listopadu 1989 to podle ní mělo daleko. „Myslím, že ten den byl více akční a emotivní. Ale i tak se mi ta dnešní atmosféra líbila, byla spíše vzpomínková, ale až dojemná,“ shrnula po státní hymně, která shromáždění zakončila.